Někdy se přece jenom z ciziny můžeme něčemu naučit; drobet přitom bručíme, že je to zbytečnost a kdesi cosi, ale drobet se také stydíme, že jsme na to už dávno nepřišli sami. Jako tenhle Svátek matek, který slavíme právě dnes, poprvé a jistě ne naposled, z iniciativy Československé ochrany matek a kojenců. Naše mladé i staré maminky nejsou na tolik ohledů zvyklé, aby se jim zasvětil hnedle svátek jako svatým na nebi; a kdybyste jim šli do kuchyně blahopřát k jejich svátku, asi by se po vás ohnaly utěrkou a řekly by, ať si z nich neděláte blázny. Ale svátek maminek není pro blázny; jednou za rok bychom si měli vzpomenout, že ta tisíc a jedna práce, tisíc a jedna starost, jež tvoří život ženy-maminky, stojí za oslavu a uctění. I v tento svátek se bude většina maminek točit kolem plotny, aby vám na neděli ustrojily něco lepšího, budou se zlobit a mazlit s dětmi a nebudou mít chvilečky pokdy, aby nějak jinak oslavily tento svůj den; kdepak byste je vy ostatní mohli zastat v jejich maminkovských povinnostech! Ale když už mají svátek, dejte jim to znát aspoň dobrým slovem, jarní kytičkou a trochou uznání za to, co za všedních dní jsme příliš ochotni pokládat za samozřejmost. (Lidové noviny 6. 5. 1928)