Den svatého Jána spadá do další medardovské dešťové vlny, která pokračuje jánskými, či svatojánskými dešti. Pravděpodobnost jejich výskytu, které se dostavují na počátku třetí červnové dekády (cca od 22.6.) a trvají až do konce měsíce, se podle našich meteorologických stanic pohybuje kolem 60 %.

Pojem svatojánské deště, svatojánské bouřky a svatojánské povodně měl v naší lidové meteorologii velký zvuk. Univerzitní profesor Matiáš Kalina na počátku 19. století v dobovém aktuálním upozornění např. nabádá: „Bydlící u potoků mají se na pozoru míti, aby okolo sv. Jana povodní překvapeni nebyli, a i s dobytkem do nebezpečenství života neupadli. Dlouho trvající deště, ztržení se oblak, často i jen v hořejších krajinách, jsou předchůdcové povodní, které okolo svatého Jana často větší bývají nežli na konci zimy v čas břenice.“ (Zd. Vašků)

Pěkné lidové rčení „Na svatého Jana otvírá se létu brána.“ upozorňuje na nástup astronomického léta a je z románu Aloise a Viléma Mrštíků „Rok na vsi“, tedy z jižní Moravy. Doplněné rčení pak získalo dodatek o nástupu vysokých teplot po letním slunovratu: „Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě a léto k horku.“
Další zajímavé rčení je ze selského kalendáře z r. 1867 a je veršované:
Na svátého Jana Křtitele, „sedíc“ podle dobrého přítele —
hned víno a med pijeme, a letkvař, pražmu jíme,
pálíce sudy k tomu svíce, okolo ohně tancujíce.
Panny mládencům kupadla dávají a sousedi dobrou vůli mívají.
Nejstarší průpovídkou tohoto dne je včelařská pranostika, kterou uvedl již Partlicius v r. 1617.
„Roj včel, který vyšel před svatým Janem a okolo svatého Víta (15.6.) aneb Božího těla jest nejlepší.

Ale ten, který vyjde po svatém Jáně, není tak dobrý“ a pranostika z. r. 1710 nám potvrzuje deštivé počasí: „Den sv. Jana bude-li mnoho pršeti, za čtyři dni bude pořád se střech kapati“.
Chodské pořekadlo „Na svatého Jána noc nebývá žádná“ nám poukazuje na skutečnost, že ve dnech kolem letního slunovratu máme nejkratší noci v roce – necelých 8 hodin, více než 16 hodin připadá na den, ale nejen to, existence zemské atmosféry a odraz a lom slunečních paprsků působí, že po západu slunce máme ještě soumrak, tj. rozhraní mezi dnem a nocí. (Jan Munzar)

• Dnešní den, ale obsahuje většinu pranostik, které předvídají déšť, také usuzují, co to přinese do budoucna: např. další déšť, zkaženou úrodu ořechů, mokré žně atd. Společně s tím souvisí i pranostiky, které předvídají zpěvy ptáků, které se mají ozvat při některém počasí (například při dešti) a předvídají tak například budoucí drahotu.
  Pranostiky:
• Na svatého Jana noc nebývá žádná.
• Na svatého Jána, noc není žádná.
• O svatojánské noci si dny podávají ruce.
• O svatém Janu Křtiteli noc se na prahu prosedí.
• Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu krátí.
• Na svatého Jána otvírá se k létu brána.
• Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku.
• Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě.
• Svatý Jan otevírá zimě zase dveře.
• V noci na svatého Jana se řeže vidlička na hledání vodních pramenů a rudných žil.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.