Jak vidí myslivci, ze svého pohledu, zvýšenou návštěvnost lesů, luk i hájů v období letních prázdnin a čemu by jste se měli vyvarovat. O tom a nejen o tom nám poskytla informace Eliška Marie Nedvědová, učitelka hudby a vášnivá myslivkyně.

Z pohledu nás myslivců jsou letní prázdniny obdobím, které vítáme s určitou obavou i nadějí. Obavou proto, že do přírody začne proudit více lidí – rodiny s dětmi, cyklisté, turisté, pejskaři. Nadějí, že právě oni si při svých výletech uvědomí, že les není jen kulisa pro volný čas, ale především živý organismus, který má svá pravidla, řád a obyvatele.

Příroda je teď v nejcitlivějším období. Srnčata často leží ukrytá v trávě a jejich přežití závisí na tom, že je nikdo neruší. Bohužel, právě lidská zvědavost nebo nepozornost může způsobit, že je matka opustí, nebo že mládě podlehne stresu. Stačí chvilka, nečekaný výkřik dítěte, volně pobíhající pes – a škoda je nenapravitelná.

Pár tipů jak se v lese chovat s respektem k přírodě

Psi do přírody patří – ale na vodítku
Jedním z nejčastějších a nejzávažnějších problémů, se kterými se jako myslivci setkáváme, jsou volně pobíhající psi. I ten nejhodnější pes má přirozené lovecké instinkty. Když zavětří zvěř nebo mládě, dá se do běhu – a i když zvěř nechytí, může ji natolik vyplašit, že zanechá mládě, způsobí mu poranění nebo způsobí srně či laním ztrátu orientace a následné vyčerpání.
Volně běžící pes představuje stresový faktor nejen pro zvěř, ale i pro hnízdící ptáky – včetně chráněných druhů. A co je důležité vědět: majitel psa je podle zákona za škody způsobené svým zvířetem zodpovědný.
Proto prosím všechny pejskaře: mějte své psy v přírodě vždy na vodítku. Ne kvůli nám myslivcům – ale kvůli zvěři, která tu žije, rodí a vychovává mláďata. Kvůli rovnováze, kterou tak snadno narušíme lidskou nepozorností.

Držte se značených cest a stezek – nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale i kvůli tomu, abyste nerušili zvěř v klidových zónách.

Nerušte ticho – křik, hlasitá hudba nebo volání přes les zneklidňuje zvířata a narušuje jejich přirozené chování.

Nesahejte na mláďata – ani když vypadají „opuštěně“ a roztomile. Nepotřebují pohladit a ne, neudělá jim to radost! Matka bývá nablízku a vaše přítomnost může vést k tomu, že se ke svému mláděti nevrátí. Když ale naleznete zraněné mládě či dospělého jedince, obraťte se na místní myslivecký spolek. Pokud nevíte o jaký se jedná, zavolejte na PČR a ti vaši informaci předají.

Neodhazujte odpadky – plastová láhev či obal od sušenky může být pro zvěř pastí či při pozření například kusu plastu i důvodem k úhynu.

Nezakládejte ohně mimo určená místa – hrozí riziko požáru, ale i plašení zvěře. Pach dýmu je pro zvěř signálem nebezpečí.

Nejezděte na kole mimo značené trasy – cyklisté se mohou dostat do míst, kde se zvěř necítí bezpečně. Kolo, zvlášť v mokrém terénu, rozjíždí půdu, ničí mladou vegetaci, trhá kořeny a přispívá k erozi svahů. Obnova takových ploch může trvat roky, a zranitelná místa se často zcela nezregenerují. Na první pohled možná nepoznáte, že projíždíte přes čerstvě vysazený les. Mladé stromky jsou často malé a skryté ve vysoké trávě. Jízda mimo cestu může způsobit poškození nebo udušení výsadby, na které lesníci čekali i několik let. Mimo cesty se často ukrývají na zemi hnízdící ptáci (např. křepelky, bažanti, lejskové), srnčata, kolouši nebo zajíci. Jízda přes takové místo může vést k rozšlapání hnízda nebo přímému úhynu mláděte.

Motorky a čtyřkolky do lesa nepatří

Stále častěji se setkáváme s vjezdem motorek a čtyřkolek do lesních porostů. Nejenže je to zakázáno zákonem o lesích (č. 289/1995 Sb.), ale zároveň jde o velké ohrožení přírody.
Motorky a čtyřkolky patří na závodní tratě nebo do terénních parků, nikoliv do lesního prostředí, které má sloužit ke klidu, ne k hluku a destrukci.

Respektujte informační tabule a dočasné zákazy vstupu – často bývají vyhlášeny právě kvůli hnízdění nebo klidové době pro zvěř.

Příroda vám vaši ohleduplnost vrátí
Když se naučíme přírodu vnímat jako prostor, kde jsme pouze hosty, začne nám ukazovat svou krásu v plné síle. Ticho lesa, pozorování pavoučí se srnky se srnčetem v ranní mlze nebo zpěv ptáků nad hlavou – to jsou zážitky, které žádné město nenabídne.

My myslivci jsme v přírodě denně a vidíme, jak křehká rovnováha mezi člověkem a zvěří může být. A věřte, že největší radost máme tehdy, když potkáme návštěvníka lesa, který se chová s respektem a úctou. Který chápe, že les není místo ke křiku, ale k naslouchání.

S mysliveckým pozdravem vaše
Eliška Marie Nedvědová