​Český umělecký svět zasáhla smutná zpráva. Ve čtvrtek 16. dubna  nás navždy opustil Jan Potměšil, herec, jehož životní příběh se stal pro mnohé symbolem nezměrné vůle, vnitřní síly a morální integrity. Skonal ve spánku ve věku 60 let, obklopen svou milovanou rodinou.

​Od dětské hvězdy k ikoně generace

​Jan Potměšil patřil k hercům, kteří před kamerou doslova vyrostli. Už jako malý kluk v povídkách Bakaláři dokázal sekundovat hvězdám formátu Vladimíra Menšíka. Jeho talent byl natolik výrazný, že se záhy stal jednou z nejvýraznějších tváří své generace.

​Diváci si ho zamilovali v mnoha podobách:

• ​Jako odvážného ševce Jíru, který v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci doslova létal za svou láskou.
• ​Jako Martina v kultovním snímku Bony a klid, kde s mrazivou přesností ztvárnil ztrátu iluzí v šedi pozdního socialismu.
• ​Jako nekompromisního Milana v syrovém dramatu Proč?.

​Právě na spolupráci s ním s hlubokým pohnutím zavzpomínal i režisér Zdeněk Troška. Pro Kladenské listy uvedl, že ho zpráva o hercově smrti velmi zasáhla. „Vzpomínám na něj s láskou jako na jednoho z nejlepších herců, se kterými jsem kdy v životě pracoval. Jeho odchod je odchodem vynikajícího herce a člověka se srdcem na pravém místě,“ dodal režisér.

​Osudový zlom na cestě za svobodou

​Listopad 1989 byl pro Jana nejen obdobím společenské euforie, ale i osobní tragédie. Jako zapálený zastánce demokracie vyrážel mimo Prahu, aby šířil zprávy o revolučním dění. Jedna z těchto cest skončila tragickou nehodou, po které zůstal upoután na invalidní vozík.

​I v této těžké chvíli však ukázal svou velikost. Místo rezignace se rozhodl bojovat a dál tvořit. S humorem sobě vlastním glosoval svůj osud slovy, že je stále lepší být na vozíku než žít v nesvobodě. Za své občanské postoje a aktivní obhajobu lidských práv byl ještě v loňském roce poctěn Cenou Václava Bendy.

​Divadlo jako životní vášeň

​Ačkoliv ho handicap omezil v pohybu, v jeho hereckém rozletu ho nezastavil. Na prknech Divadla v Celetné v rámci spolku Kašpar dokázal, že skutečné herectví vychází z hloubi duše. Jeho Richard III. byl strhující a inscenace Růže pro Algernon, kterou hrál přes dvacet let, se stala legendou s téměř devíti sty reprízami.

​Jan Potměšil nebyl jen hercem; byl tváří adventních koncertů, charitativním pracovníkem a člověkem, který svou přítomností dokázal prosvětlit každou místnost. S jeho odchodem ztrácíme osobnost, která nás učila, že i s nejtěžším osudem lze bojovat s úsměvem a vztyčenou hlavou.

-red-