Přemnožená prasata způsobují mnoho škod a nemluvě o faktu, že se lze často setkat s nakaženými kusy a to nemocemi i přenosnými na člověka.

Prase divoké známé též jako divočák je rozšířeno po celé Evropě, Asii a části severní Afriky. Je prapředkem prasete domácího. Divočáci pomáhají udržovat rovnováhu v lesním ekosystému, například převracení drnů a rozhrabáváním půdy, kterému říkáme „buchtování“.

Živí se rostlinami, houbami, hmyzem, ale i malými živočichy nebo mršinami. Divočáci jsou nejaktivnější večer a v noci, ale pokud se například za houbami ve dne vydáte do větších houštin, není zcela vyloučeno, že vyrušíte odpočívajícího divočáka či celou tlupu.

Mají sice výborný sluch a čich a při ohrožení se snaží utéci, ale pokud se cítí bezprostředně ohroženi, mohou zaútočit. Zvláště bachyně s mladými. Proto se při sběru lesních plodin či při procházkách snažte v lese chovat ohleduplně a pokud s sebou máte psa, nenechávejte ho pobíhat bez dohledu po lese a pronásledovat zvěř. Je to nebezpečné jak pro vašeho psa tak i pro zvěř.

Lov prasat je pro mě jako myslivce jeden z nejzajímavějších. Prase se vyznačuje velikou inteligencí a schopností si situace pamatovat a velmi rychle se jim přizpůsobit. V ČR je několik způsobů lovu divokých prasat. Každý z nich má své výhody, pravidla a využití v různých podmínkách.

Například jsou to
1. Naháňky – jedná se o skupinový lov, kdy střelci stojí na určených, bezpečných stanovištích a honci ženou zvěř směrem ke střelcům. Jsou velmi efektivní pro snižování početních stavů, ale poskytují menší možnost selektivního výběru.
2. Šoulačka – lov, kdy se myslivec pohybuje tiše lesem a snaží se zvěř najít, přiblížit se k ní a ulovit. Je to náročnější způsob lovu na zkušenosti, ale poskytuje možnost přesného selektivního výběru. Pro mě jako myslivkyni je tento způsob lovu velmi zajímavý. Zde můžu uplatnit nastřádané dovednosti a komplexnější znalosti o přírodě.
3. Čekaná – je lov z posedu, kazatelny, žebříku atd…, kdy myslivec čeká v tichosti na místě na příchod zvěře. Tento způsob lovu se provozuje především za šera, v noci nebo brzy ráno. Zde je opět velkou výhodou možnost výběru vhodného kusu.

A proč musíme prasata jako myslivci regulovat?
Lov divokých prasat, známých také jako černá zvěř, je v mnoha zemích běžnou praxí a má několik důležitých důvodů – ekologických, ekonomických i zdravotních.

1. Přemnožení a regulace populace Divoká prasata se v posledních letech velmi rozmnožila. Mají vysokou plodnost – samice může mít i dvě vrhy ročně, přičemž v každém bývá několik selat. Pokud není populace regulována lovem, může dojít k přemnožení, což má negativní dopad na krajinu i další živočichy.

2. Škody na zemědělských plodinách
Divoká prasata způsobují značné škody na polích. Ráda ryjí půdu a hledají potravu – zejména kukuřici, obilí, brambory a další plodiny. Zemědělci kvůli nim ročně přicházejí o miliony korun.

3. Přenos nemocí
Divoká prasata mohou být přenašeči nebezpečných nemocí, jako je africký mor prasat (AMP), který je smrtelný pro domácí prasata. Přestože není nebezpečný pro člověka, jeho rozšíření může vážně ohrozit chovy prasat a mít dopad na ekonomiku.

4. Bezpečnost silničního provozu
Srážky aut s divokými prasaty nejsou neobvyklé, zvlášť v lesnatých a venkovských oblastech. Takové nehody mohou být nebezpečné pro řidiče i zvířata. Snižování počtu těchto zvířat v blízkosti silnic přispívá k bezpečnosti.

5. Ekologická rovnováha
Přemnožená divoká prasata mohou ničit přirozené prostředí jiných druhů, ryjí lesní půdu, ničí kořenové systémy stromů a ohrožují biodiverzitu. Lov pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě.

Lov ale probíhá vždy s mysliveckou etikou. Například lov vodící bachyně, která hraje klíčovou roli v tlupě, je nejen v mém mysliveckém okolí, ale napříč českou myslivostí považován za vysoce neetický. Je to nejstarší a nejzkušenější samice tlupy a své zkušenosti předává dalším generacím. Určuje směr a pohyb skupiny při hledání potravy a bezpečného úkrytu. Řídí dobu chrutí (říje) mladších samic, čímž zajišťuje, že se selata rodí v optimální dobu, obvykle od března do května. Též se stará o výchovu a ochranu selat. Po úmrtí vodící bachyně se tlupa často rozpadá nebo její roli pak mohou zaujmout její dcery z nejstarší generace. Mladší samice po úmrtí vedoucí bachyně mohou zabřeznout mimo vhodné období, což vede k narození slabých selat a přemnožení populace. Navíc mladší bachyně mohou postrádat potřebné zkušenosti například při obstarávání potravy.

Autor: Eliška Marie Nedvědová