V římském kalendáři byl březen původně prvním měsícem v roce, neboť zima byla obdobím bez měsíců. V mnoha evropských jazycích je název měsíce March, Marec a je odvozen od latinského Martius, což je pojmenování podle mytologického Marta, boha války a zemědělství.

Český název měsíce se odvozuje od březosti samic, ale jazykovědci se spíše přiklánějí k variantě, že březen je pojmenován podle bříz, kdy raší a rozvíjejí své pupínky.

Rytmus tradičního venkova se pomalu stěhoval ze světnice ven, na dvůr, zahradu, na pole, do lesa. Začínal nový hospodářský rok, čas obnovujícího se života přírody a nakročení k nejdůležitějšímu vegetačnímu období pro zemědělství, létu.

Hospodáři pozorovali, kdy přiletí ptáci ze zimovišť, kdy se objeví v půdě žížaly, odkud fouká vítr a v které dny je sucho nebo které celé proprší. Předpovídali tak, jaká bude úroda, nebo si pamatovali, kdy je vhodné začít které práce. Lidé tak věděli, že na začátku března často přichází takzvaná Řehořská zima, kdy k nám přijde příliv chladného vzduchu ze severu. Toto studené období je nazvané podle sv. Řehoře I. Velikého, který má svátek 12. března a pranostika praví: „O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše umoří.“ Po Řehořské zimě přicházelo oteplení a jaro definitivně zvítězilo nad zimou na sv. Josefa, který má svátek 19. března.

Na Josefa se lidé radovali a veselili, odhazovali těžké zimní oblečení, podle počasí odhadovali bohatost letošní úrody nebo předpovídali, jaké bude jaro. A jelikož k probouzejícímu se jaru patří láska, na josefských poutích kupovali chlapci svým láskám srdce z perníku na znamení věrnosti. Děvčata zase vysévala osení, aby se na Velikonoce dozvěděla, jestli bude brzy svatba.

Jakmile rozmrzla půda a bylo vyhovující počasí vyjelo se na pole k první jarní práci a tou byla orba, jejíž kvalita ovlivnila budoucí úrodu. Proto byla první orba tak spojena se zvyky a magickými obřady-hospodář pokropil sebe, pluh i zem svěcenou vodou a požehnal pole i první brázdu křížem. Když se vrátil domů, polila ho hospodyně vodou, aby byl při síle i v dalších dnech. Tyto obřady byly spojeny hlavně s řehořskými voračkami. Jaro začíná podle kalendáře jarní rovnodenností 21. března. Den už naplňuje tma jen z půli, slunce nabírá na síle a obdělaná půda byla připravena přijmout setbu.

Také probíhá dlouhé čtyřicetidenní postní období, které směřuje k prvnímu velkému cyklu zvyků – Velikonocím. Dva týdny před velikonočním pondělí vynášeli lidé o Smrtné neděli ze vsi slaměnou postavu v ženských šatech. Ta symbolizovala Smrt, konec zimy a všeho, co si lidé spojovali s temnou a dlouhou zimou a chtěli se toho zbavit, aby mohli dál v klidu a spokojeně žít. Smrtce se říkalo různě, podle kraje, kde byla do potoka za bujarých zpěvů vhazována.

Několik březnových pranostik na závěr:

• Kolikrát v březnu rosa padává, tolik mrazů do Velikonoc bývá a tolik mlh přijde v srpnu.
• Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
• Březnové mlhy – letní deště.
• Březnové slunce má krátké ruce.
• Pokud v březnu kukačka kuká a čáp klape, dočkáme
• se teplého léta.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.