Již delší dobu ve mně rezonuje pocit nespokojenosti a rozčarování, který pravděpodobně pramení z mého profesního i osobního zaměření. Proč je tělesná výchova ve školách vnímána jako méně důležitý a podřadný předmět?

Proč se považuje za „ostudu“ dostat špatnou známku z tělocviku? A proč je problémem, když je učitel tělesné výchovy přísný a neulehčuje si práci tím, že hodí dětem “jen” míč?

Odjakživa vnímám, že je nezbytné vést děti k harmonii mezi péčí o tělo a duši již od útlého věku. Vždyť ke každým narozeninám si přejeme „hodně zdraví“ – a co tím vlastně myslíme? Má snad být zdraví jen o znalosti prvoků nebo schopnosti vypočítat vektory? Proč je kladen tak silný důraz na známky z matematiky, zatímco tělesná výchova je opomíjena?

Zdraví přece není jen o znalostech, ale o schopnosti porozumět svému tělu, ovládat jej a udržovat v dobré kondici. Ano, je správné přijímat sami sebe takové, jací jsme, ale neměli bychom ignorovat vliv nedostatku pohybu na naše zdraví.

Uvědomuji si, že hodně záleží na jednotlivých učitelích. Můžeme najít jak vynikající, tak méně motivované pedagogy – a to napříč všemi předměty. Stejně tak je jasné, že základy zdravého životního stylu by měly být budovány především v rodině. Přesto se nemohu smířit s tím, že školní systém dává dětem najevo, že péče o tělo není tak důležitá, jako jména manželek Karla IV. (nadsázka). Jaký signál tím vysíláme? Že pohyb není součástí zdravého života? Že o zdraví se postarají lékaři nebo moderní technologie?

Jde o naše zdraví a zdraví našich dětí. Jde o výchovu ke zdravému životnímu stylu, která by měla být stejně důležitou součástí vzdělání jako jakýkoli jiný předmět. Bylo by správné, dát Tělesné výchově ve vzdělávacím systému postavení, které si zaslouží.

Co si o tom myslíte? 🙂

Autor: Vendula Soukupová