Severočeská varianta kobyly, typická zejména na Podřipsku. Maska brůny byla nákladnější a také mnohem strašidelnější. Představovala ale i bílého koně, podobala se někdy žirafě, velbloudu, beranu nebo koze. Na hlavě měla připevněné kozí nebo beranní rohy.

Nejčastěji má brůna však podobu koně, který se dříve na venkově vyskytoval běžně a touhou každého hospodáře bylo mít dobré koně, byla to jeho pýcha.

Brůna přitom neznamená nic jiného, že jde o koně bílé barvy, bělouše. Bílá, díky prostěradlu, je i maškara brůny (klibny). Bílý kůň byl vždy pro svou barvu považován za výjimečného, posvátného bělouše známého ze staroslovanských obyčejů. Dokládá to i toto starobylé proroctví: „A tu pojede (sv. Václav) po Karlově mostě, zakopne jeho brůna (bělouš) a vyrýpne kopytem z kamene Brůncvíkův meč. Ten je pevně a hluboko zazděn v Karlově mostě do pilíře.“ Bílá, díky prostěradlu, je i maškara brůny (klibny).

V masopustním průvodu byla často vedena židem, který ji drezůroval a brůna na jeho pokyn prováděla různé cirkusové kousky. Jejím úkolem bylo budit hrůzu.

Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím