Při troše štěstí a pokud se budete chovat tiše, múžete se setkat i se srnci v říji, rozhodně to stojí za pozorování.„Kdo jednou zažil svítání v čase říje, tomu les už nikdy nebude tichý.“
myslivecké přísloví.

Když se přehoupne červen do své druhé poloviny a slunce visí na obloze déle než kdykoli jindy v roce, příroda jako by začala zpomalovat. Na první pohled. Ve skutečnosti se pod zeleným závojem lesa rozehrává jeden z nejintenzivnějších dramat přírodního cyklu. Srnčí říji. Jsem myslivkyně již nějaký ten rok a přesto se mi pokaždé při ranní šoulačce tají dech, když uslyším ten tichý, ale naléhavý zvuk, kterým srna volá svého nápadníka. Nebo naštvané bekání srnce, které se podobá tak trochu štěkání a kterým značí například varování či naštvaní z vyrušení divokým prasetem, či neopatrným myslivcem, kterého si všiml. Přestože je to období krásné, je také velmi zrádné, jak pro zvěř tak i pro člověka.

Kdy začíná srnčí říje a jak ji poznáte
Srnčí říje začíná většinou kolem půlky července, někdy i o něco dříve. Vrcholí obvykle na přelomu července a srpna, ale to závisí na počasí a dalších podmínkách. Chladné jaro může vše zdržet, teplé jaro a vlhké léto naopak uspíšit.
A jak ji poznáte? Říje se neoznamuje hlasitě, ale kdo má oči a uši otevřené, nemůže ji přehlédnout.
Během období říje srnec aktivně vyhledává a pronásleduje srny. Srnec se snaží upoutat pozornost srny, kterou aktivně pronásleduje. Ta se ozývá táhlým pískáním. Srnec toto pískání slyší až na 400m. Po páření, které je krátké a často se opakuje, srnec opouští srnu a vyhledává další, která je v říji. Srnec se aktivně snaží najít a spářit se s co největším počtem srn. Pokud srna není oplodněna v létě, může ji srnec oplodnit do listopadu, i když už nemá paroží. Srnec si brání své teritorium před ostatními srnci. Tichý pozorovatel může zahlédnout souboj mezi srnci. Během těchto soubojů se srnci snaží zahnat soupeře, ale na rozdíl například od jelena evropského se obvykle nechtějí zabít. Jde spíše o jakési „rytířské souboje“, kde se snaží jeden druhého porazit a zastrašit. Pozorovatel tak může během chvíle na jednom místě vidět více srnců za velmi krátkou chvíli.
Souboje můžou mít mnoho podob. Od rychlého, kdy silnější protivník zastraší svého soka pouhým podupáváním, až přes poměření si sil, kdy se srnci střetnou hlavou a parožím. Může dojít i k ulomení parohu. Nezkušený, mladý srnec se obvykle proti významně staršímu nepostaví a snaží se vyhnout konfliktu. Dlouhé pronásledování a ochrana teritoria může vést k velkému vyčerpání srnce. Srnci v tomto období bývají agresivnější. Odhánějí soky, značkují území třením čel o větvičky (tzv. „tlučení“) a stromy. Též jsou méně opatrní.

Největší nebezpečí číhá na silnicích
Možná si říkáte co má říje společného s běžným životem? Bohužel hodně. Říje zcela mění chování zvěře. Srnci i srny se pohybují rychle, nečekaně a bez obvyklé opatrnosti. Právě proto každé léto přibývá dopravních nehod se zvěří, často s tragickými následky.
Zvlášť v ranních a večerních hodinách přebíhá zvěř přes silnice a to nejen v lesních úsecích, ale i u polí, luk, a remízků. Srna může kdykoli nečekaně vyběhnout z příkopu následována srncem. Řidič nemá šanci zareagovat. Proto je dobré zpomalit v místech označených značkou „Pozor, zvěř“ . Ta tam není pro ozdobu. Též pozorně sledovat krajnice, protože každý pohyb ve vysoké trávě může znamenat zvěř. Největší aktivitu vykazuje srnčí zvěř za šera. Při stmívání a svítání buďte obzvlášť opatrní.
Když už na nepříjemné setkání dojde, brzděte napřímo a nesnažte prudce vyhnout. Prudké vyhýbání často končí hůř, než samotný střet a může ohrozit i protijedoucí auta.
Zajímavostí je, že srnec může pronásledovat srnu dlouho bez přestání, a to i přes cestu, silnici, železnici. Instinkt je bohužel silnější než pud sebezáchovy.

Léto je čas mláďat
Říje je jen část příběhu. V létě je příroda doslova plná mláďat, která se právě učí přežít. Letní měsíce jsou měsíce zranitelnosti, kdy jsou mláďata nejvíce ohrožena lidskou činností.

Kdo se v přírodě rodí nebo dorůstá?
Srnče zůstává schovaná ve vysoké trávě a nehýbe se, i když ho skoro zašlápnete. Když na něj náhodou narazíte, nechte ho být a nedotýkejte se ho. Pokud není zraněné, pomoc nepotřebuje, matka za ním chodí pravidelně.

Zaječí mláďata se rodí v několika vrzích od jara do léta a platí tam to samé, jako u srnčat. Máma přichází svá mláďata pravidelně krmit, tudíž nejsou opuštěná. Ale vaše jedno pohlazení je může stát život. Matka je již pak nebude chtít.

Mladí bažanti a koroptve, kteří ještě nemají plné letky, snadno je vyplaší pes nebo cyklista. Jsou velmi zranitelná. Proto by váš pes měl být vždy v lese na vodítku, i když je poslušný.

Mláďata lišek, kun, jezevců. Ta se osamostatňují o něco rychleji a můžete je potkat i během dne. Jsou velmi zvědavá.

Divoká prasata (selata) jsou stále v tlupách s bachyní. Pozor! Bachyně chrání selata a může zaútočit, pokud se přiblížíte a bude se cítit ohrožena. Radím tedy i na houbařských výpravách se nepouštet do křovisek a hustých porostů, kde povětšinou zvěř hledá přes den útočiště.

Jak se v létě chovat v přírodě?
Příroda není výběh. Je to domov zvěře a my jsme jen návštěvníci. Obzvlášť v létě buďme opatrní. Stačí pár jednoduchých pravidel. Držet se cest. Psy na vodítku (jinak mohou plašit nebo uštvat mládě.) Nesahat na mláďata. Matka je nablízku, lidský pach může vést k jejich opuštění. Zbytečně nedělat hluk. Výkřiky, hudba z reproduktorů nebo pískání mate a plaší zvěř. Nesbírat malá zvířata ani hnízda, i když „vypadá opuštěně“.

Zajímavosti z myslivecké praxe
Srnčí říje má „následnou vlnu“ – některé srny se říjí později (např. mladé nebo neúspěšně oplodněné), a tak se může menší říje objevit i v srpnu nebo září.

Odložený vývoj plodu – srna je po říji sice oplodněna, ale vývoj embrya se zastaví na několik měsíců (tzv. utajená březost). V květnu nebo červnu srna rodí jedno nebo dvě srnčata. Mláďata se zpočátku zdržují v úkrytu a matka je chodí kojit. Po několika týdnech se srnčata přidávají k matce a běhají s ní.

Srnci mají svoje teritorium, které si brání. Starší a silnější srnci ho značkují třením parůžků o keře (zanechávají pachové stopy z čelních žláz).

Závěrečné slovo myslivce

Příroda je v létě naplněna tichem i pohybem, klidem i napětím. Srnčí říje je jako tichá báseň lesa. Něžná a divoká zároveň. A my, kteří do přírody vstupujeme, bychom k ní měli přistupovat s úctou. Někdy stačí zpomalit auto, jindy stačí zavřít ústa a otevřít oči. V obou případech tím můžeme zachránit život jak zvířeti, sobě a tak ulehčit svému svědomí.

S mysliveckým pozdravem vaše
Eliška Marie Nedvědová

Kdo je Eliška Marie Nedvědová?  Především úžasná a empatická žena. Učitelka hudby na violoncello, skvělá kuchařka, milovnice přírody a v neposlední řadě myslivec tělem i duší. I přes své mládí a ženskou jemnost patří mezi nejlepší myslivce, snadno si poradí během chvilky i s vyvrhnutím a naporcováním divočáka a ještě navíc, než se rozkoukáte, už je na talíři skvělé jídlo. A pozor, pánové především, umí opravdu velmi dobře střílet ze všech dlouhých i krátkých palných zbraní.