Kateřina Sládková, ač má sama hendikepovanou dcerku, založila v červnu 2019 spolek „Pomáháme dětem s psychickým i s fyzickým postižením.“ Prostřednictvím prodeje ručně háčkovaných i jiných výrobků podporuje hendikepované děti, rodiče samoživitele ve složité životní situaci, matky z azylového domu v Kladně, dětské domovy i domovy důchodců. Pod svými ochrannými křídly má i malého Ládíka, toho můžete podpořit na letošních Kladenských dvorcích.

Příběh Ládíka:

„Náš syn Ladislav se narodil před třinácti lety. Příchod na svět měl komplikovaný pro pupeční šňůru omotanou kolem krku. Lékařům se sice podařilo problém nalézt natolik včas, aby Ládíkovi zachránili život, ale příliš pozdě na to, aby zabránili těžkému zdravotnímu postižení. Dětská mozková obrna se spastickou kvadruparézou zásadním způsobem limituje Ládíkovy možnosti zařadit se do běžného života. Ládík až na pár slov nemluví a bez opory nesedí, o chůzi nemůže být řeči, je zcela závislý na plenkách a má také velké problémy s motorikou horních končetin. Přes veškerou snahu rodičů, lékařů, terapeutů v Sanatoriích Klimkovice, v rehabilitačním zařízení Arpida, Speciální základní škole Korálek v našem městě, podařilo se zatím v překonávání hendikepu dosáhnout jen dílčích úspěchů…

Je zřejmé, že pokroky ve většině ukazatelů mají své limity, které prostě nelze překonat. Máme radost, když vidíme, jak Ládík morduje tablet, listuje v obrázkových knihách, nebo s naší pomocí maluje. Náš syn používá množství pomůcek pro trénink a rehabilitaci. Vyrobili jsme mu vertikalizační stojan, upravili jsme pro něj sáně a spoustu dalších věcí. S pilkou nebo vrtačkou v ruce, když je třeba vyrobit stojánek pro tablet nebo pro počítač, upravit vozík, či sedačku, překonáváme snadno řešitelné problémy, které vrásky nepůsobí. Ty těžší, které tak dobře znají snad všichni rodiče postižených dětí, nejsou vůbec veselé úvahy o budoucnosti, perspektivách a šancích postiženého dítěte ve světě, který je jaký je, a který zřejmě lepší nebude. I proto si moc vážíme pomoci spolku Pomáháme dětem s psychickým i s fyzickým postižením našemu synovi. My se zas rádi zapojujeme do aktivit spolku na pomoc jiným postiženým dětem. Již asi před deseti lety jsme si našli parketku, která nám umožňuje přiblížit nelehký úděl postižených dětí a současně procvičovat spasticitou postižené ruce našeho syna. Ládíkovu jemnou motoriku trénujeme malováním. Samozřejmě, že Ládík není z nějakého úradku hned umělcem. Zatím jen prsty nebo houbičkou maluje pozadí obrázků, které pak dokončuje tatínek. Proto je na našich dílkách signatura LÁĎA A TÁTA. Někdy Láďa vytvoří i docela povedené abstraktní obrázky.Laskavostí Spolku Podprůhon, z.s. budeme ve dnech 10.června a 11.června v prostorách bývalého pohostinství U Kulatý báby již pošesté vystavovat naše dílka,“ uvedli rodiče Ladislava Jermana.

„Já sama jsem matkou postiženého dítěte, takže mám vlastní bohaté zkušenosti s životem s postižením. Často jsem ve styku s rodiči postižených dětí, ať už je nepřízeň osudu postihla v oblasti psychického či fyzického zdraví. Protože rodiny postižených dětí často žijí v nezaviněné izolaci od okolí, vytvářejí komunitu, ve které otevřeně diskutují problémy života s postižením. Odtud také čerpám poznatky které využívám při práci spolku a nacházím tam i adresáty pomoci, kterou spolek chce potřebným z řad postižených dětí poskytovat.Ve skutečnosti však nejsem ve snaze pomoci postiženým dětem prostřednictvím spolku zdaleka sama. Podařilo se mi kolem spolku soustředit stále se rozšiřující se skupinu obětavých lidí, kterým osud postižených dětí není lhostejný. Jim patří můj dík. Přede dvěma lety se k mé snaze, přidala i Petra Škorpilová, která mi je v této práci přínosným pomocníkem a oporou. Jezdíme společně na různé prodejní akce, kde se snažíme výrobky na podporu dětí prodávat, a získat tak finance na pomoc dětem a jejich rodinám. Zboží na prodejní akce tvoříme sami, ale máme úžasné dobrovolnice, které tvoří a výrobky nám zdarma poskytují na pomoc dětičkám,“ vysvětluje Kateřina Sládková.