Od 16. října do 28. března příštího roku, je možné v Hornickém skanzenu Mayrau ve Vinařicích, spatřit výstavu nazvanou Paleoart. Své práce tam vystavují malíři pravěku Jiří Svoboda a David Berger. Výstava je přístupná návštěvníkům skanzenu během jeho otevírací doby, případně pro školní skupiny po předchozí objednávce.

Zeptali jsme se jednoho z autorů výstavy, Davida Bergera, na několik otázek:

Výstava se nazývá Paleoart, můžete čtenářům říci, co to vlastně znamená? O co se jedná?

Paleoart je umělecký směr, který se snaží za pomocí nejnovějších vědeckých poznatků rekonstruovat život v pravěku. Vytvářet na základě nálezů fosilií dávné ekosystémy a podoby tehdejších organismů. Jaká výtvarná metoda bude zvolena, není tolik podstatné, může se jednat o malbu, kresbu, sochařskou činnost, případně tvorbu v grafických programech.

Co Vás k malování paleoartu přivedlo?

K pravěku jsem tíhnul už od mala. Samozřejmě mě v útlém věku oslovily obrazy Zdeňka Buriana a báječný český film Cesta do pravěku. K tomu se ještě přidaly výpravy za zkamenělinami na tehdy činný důl Nosek v Tuchlovicích a bylo takzvaně vymalováno. Nějaké obrázky jsem si maloval už od mala, ale více a jsem se do tvorby paleoartu pustil až okolo roku 2010, kdy začaly vznikat už trochu lepší dílka podpořené vědeckými poznatky.

Odkud čerpáte podklady? Jak víte, že tohle zvíře vypadalo zrovna takhle, že se s ním vyskytovalo zrovna tohle rostlinstvo, případně, že žilo v hlubokém moři a podobně?

Podklady čerpám z různých odborných publikací a prací, které vydávají paleontologičtí pracovníci různých ústavů. Případně po ústní konzultaci s nimi. V těchto pracích bývá zpravidla popsán předpokládaný způsob života daného tvora, nálezové okolnosti, rozměry, i fosilie, které se v dané vrstvě podařilo společně s ním nalézt. O prostředí v jakém se daný organismus vyskytoval, nám dají představu horniny, ve kterých se zkamenělina nalezla. A to už je jen krůček k tomu, aby se člověk pokusil tyto informace zpracovat do podoby, kterou můžete na výstavě spatřit.

Vy zde vystavujete takzvané kvaše, o jakou techniku se jedná?

Kvaš je výtvarná technika, kdy se do vlhkého podkladu, zpravidla karton, zapouští kvašové barvy – to jsou zjednodušeně řečeno akrylové barvy smíchané s arabskou gumou. Po zaschnutí se potom štětcem „vytahují“ detaily a ladí zbytek obrázku. Kvašové ilustrace se dříve často používali v ilustraci dobrodružné literatury, a velice často je maloval právě Zdeněk Burian.

Jak dlouho Vám malování takového obrázku trvá?

To je různé. Pokud nebudeme počítat přípravu podkladů, oněch informací o tom co vlastně budu malovat, je vlastní malba takového obrázku práce na dva až čtyři dny, dle náročnosti. Pokud maluju olejem, je to časově mnohem více náročné.

Vy kromě malování pravěku, fosilie i sbíráte, jsou nějaké geologické období, které máte nejraději?

Nejraději mám celou éru prvohor, trochu víc možná jejich konec, období zvané karbon a perm. Přeci jen v prvohorách se to u nás hemžilo trilobity, což byla nádherná zvířata a právě na konci prvohor se na Kladensku rozprostíraly i obrovská rašeliniště, která dala vzniknou zdejším slojím černého uhlí. Takže jako Kladeňák to mám přeci jen trochu pod tou kůží zaryté. Ale třeba takové třetihory mě velice baví také, v té době byste si zde připadali jako na nějakém podivném africkém safari. Proháněli se zde žirafovití jelínci a drápy opatření kopytníci Chalikotheria, mokřady obývali hrochům podobná Anthracotheria a v řekách plavali aligátoři. Každé geologické období má své kouzlo.

Máte nějaký malířský cíl?

Ano. Rád bych dokončil tuto sérii 100, v současné době mám připraveno přes 70 kvašů z této série. Poté bych toto velice rád vydal jako obrázkovou knihu pro děti. Třeba i moje obrázky časem v někom vzbudí zájem o pravěk, jako se to stalo i mě a kolegovi Svobodovi také. Po dokončení těchto kvašů se chci opět vrátit k olejomalbě.

Pavel Varvařovský