Sborník, vydaný jako patnáctá publikace z řady Historie Slánska ve XX. století, obsahuje sedm studií. Vzhledem k jejich obsahu by opět neměl chybět v domácí knihovně žádného zájemce o historii nejen slánskou a kladenskou, ale i národní. Jednotlivé texty totiž přesvědčivě dokazují, že fundované bádání o naší minulosti a lidech, kteří ji utvářeli, nikdy nekončí.

Obsahuje studie přednesené na historické konferenci „Historie nikoho nezabije – Slaný a Slánsko ve XX. století“ koncem roku 2020. Jednotlivé ročníky konference ve svých příspěvcích pravidelně akcentují pestré lidské osudy jednotlivců na pozadí historických událostí, často přesahujících slánský i kladenský region. Je tomu tak i v případě tohoto sborníku a sedmi studií v něm zveřejněných. Stopy osob spojených se Slánskem a Kladenskem, o kterých informují jednotlivé studie, nás ze Slaného a Kladna zavedou i do Zlonic, Lán, Prahy, Klenče či šumavského Žďárku. Osudy Františka Císaře mezi roky 1915 – 1920 nás provedou ze Zlonic do rakouského Lince, Chebu, Srbska, Haliče, Ukrajiny, Ruska i Sibiře. Při putování po dílech slánského rodáka Jana Zacha se pak dostaneme do USA (Portland, Salem a Eugene).

Časový úsek 20. století je překročen v prvním příspěvku tohoto sborníku, věnovaném životním osudům malíře Josefa Navrátila (1798 – 1865). Rodáka ze Slaného, který ale většinu života prožil v Praze. Je zmíněna jeho výzdoba Vladislavského sálu Pražského hradu (u příležitosti korunovace Ferdinanda I. českým králem 7. září 1836) a zámků v Zákupech a Ploskovicích v severních Čechách, majetku císařského rodu Habsburků. Podrobně je dokumentována výzdoba tzv. Vávrova domu (v době, kdy zde Navrátil realizoval výmalbu, byl majetkem mlynáře Václava Michalovice), ve kterém bylo roku 1988 v souvislosti s konáním Světové výstavy poštovních známek otevřeno Poštovní muzeum. Součástí textu jsou i poštovní známky vydané k připomenutí 100. výročí Navrátilovy smrti v roce 1965 či s náměty jeho obrazů i fresek. Naposledy to byl list známek s reprodukcí Navrátilových fresek v Poštovním muzeu vydaný Českou poštou v září 2021 u příležitosti mezinárodního veletrhu Sběratel.

Druhý text přináší informace o Okresním domě v Slaném. Kromě budovy samotné, nejvýznamnější slánské stavby 20. století, která od roku 1902 tvoří dominantu dnešní Wilsonovy třídy, přibližuje činnosti slánského okresního zastupitelstva jako důležitého územního samosprávného orgánu. Připomíná též osudy okresního starosty Josefa Hlaváčka, architekta Jana Vejrycha a stavitele Václava Havránka, tří osobností, které se na realizaci této stavby podílely. V závěru je obsažen popis současného stavu budovy a některé z názorů na její rekonstrukci a další využití. Autor se však striktně vyhýbá politickému ovlivnění budoucnosti tohoto architektonického skvostu města. Díky němu totiž před rekonstrukcí Okresního domu dostala nejprve přednost výstavba tzv. automatického parkovacího domu (již několik let uzavřeného) a poté tzv. multifunkční sportovní haly (o jejíž multifunkčnosti odborníci úspěšně pochybují a cena za její realizaci se již vyšplhala na dvojnásobek odhadované rekonstrukce Okresního domu).

Třetí studie je věnována životním osudům Františka Císaře (1892—1962), rodáka z obce Kleneč na Roudnicku, žijícího od dospívání ve Zlonicích. Stěžejní částí je období jeho služby v c. a k. armádě (1915 – 1916), zajetí během tzv. Brusilovovy ofenzívy a pak služba v Československém vojsku na Rusi, tedy legionářské období 1917 – 1920. Je dokumentován jeho nástup k píseckému Zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28, jehož náhradní těleso bylo tehdy umístěno v rakouském Linci. Následuje popis služby v chebském Domobraneckém pěším pluku č. 6 a Domobraneckém praporu č. 44, v řadách jehož setniny strojních pušek padl do ruského zajetí. Následuje jeho zařazení do 3 roty 7. střeleckého pluku, zakončené anabází z Vladivostoku přes Japonské moře a Tichý oceán do kanadského Vancouveru. Jeho návrat do vlasti pak pokračoval vlakem přes celou Kanadu, plavbou severním Atlantikem až do německého přístavu Cuxhaven a znovu vlakem. Zajímavou přílohou

Císařova válečného putování „ze Slánska až na konec světa“ je celá řada dochovaných raritních fotografií a korespondence, a to i ze Spojených států, kam již před válkou odplul za prací jeho starší bratr.

Další příspěvek mapuje zajištění ochrany význačných osobností při cestách na Slánsko, se zvláštním zřetelem na cesty T. G. Masaryka, E. Beneše a řady mezinárodně známých osobností, které přijížděly na lánský zámek. Ten se totiž z majetku rodu Fürstenberků díky prvorepublikové pozemkové reformě stal jedním z tzv. „vedlejších úředních sídel presidenta republiky Československé“. Do Lán proto cestovala celá řada prezidentů, velvyslanců i králů či příslušníků královských rodin. Můžeme se proto dozvědět o státní návštěvě bulharského cara Borise III. s manželkou a bratrem v roce 1929, průjezdu jugoslávské královny Marie počátkem listopadu 1932 nebo návštěvě rumunského krále Karla II. v roce 1936. Popsána je též ochrana ministerského předsedy několika československých vlád a jednoho z vrcholných politiků agrární strany Jana Malypetra, který se z Prahy pravidelně navracel do svého rodiště v Klobukách u Slaného za rodinou.

Pátá studie popisuje činnost jedné ze složek nacistického bezpečnostního aparátu, kladenské služebny Sicherheitsdienst (SD). Do její působnosti spadaly tehdejší soudní a politické okresy Kladno, Louny, Rakovník, Beroun, Slaný, Roudnice nad Labem, Křivoklát, Hořovice, Unhošť, Nové Strašecí, Libochovice, Velvary a Kralupy nad Vltavou. Tedy oblast s téměř půl milionem obyvatel. Je zmíněn vztah mezi touto služebnou a kladenskou pobočkou gestapa, stejně jako někteří čeští spolupracovníci SD. Například kladenský plukovník četnictva Josef Vít, policejní inspektor František Jaroš, vedoucí policejního úřadu Karel Horna, ve Slaném pak Ing. Flach, inženýři Seltner a Weis či obchodník Antonín Thon. Prostor je věnován i atentátu na R. Heydricha a zničení obce Lidice. Přílohou je seznam zjištěných příslušníků SD působících na Kladně v letech 1939-1945. U většiny z nich je uveden začátek i konec služby na Kladně i poválečný osud, pokud je znám. V té souvislosti je možné připomenout, že SS-Obersturmführer Max Rostock, jeden z přednostů kladenské služebny SD, byl v roce 1951 odsouzen k trestu smrti, president Antonín Zápotocký trest následně zmírnil na doživotí a poté odsouzeného amnestoval. V únoru 1960 byl Rostock propuštěn do Spolkové republiky Německo a zároveň naverbován jako agent československé StB.

Následující šestý text mapuje příběh příslušníka československé Pohraniční stráže ze Slánska sloužícího na šumavské hranici se Spolkovou republikou Německo. Na tehdejší pohraniční rotě č. 9 Ždárek, ležící na tzv. Ždárském hřebenu, naproti bavorské obci Finsterau. Sousloví „zmařený život Slaňáka na hranici“ tentokrát neznamená usmrcení v hraničním pásmu. Nepatřil naštěstí mezi oněch 58 mladých mužů ve stejnokroji pohraničníka, kteří byli zastřeleni příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB), Státní bezpečnosti (StB) či Pohraniční stráže. Plně však vystihuje období sedmi let vězení v zařízení druhé nápravně výchovné skupiny, ke kterému byl protagonista tohoto příběhu roku 1982 odsouzen. Při čtení a pohledu na mapku onoho pokusu o útěk z 15. května 1982 se navíc vkrádá otázka, zda prchající pohraničník nebyl svými kolegy zastaven nakonec až za státní hranicí a zpět do Československa přiveden násilím. Ať už se příběh odehrál tak, jak byl popisován, či poněkud jinak (celý popis vyšetřování totiž budí velmi silný dojem, že šlo o zakamuflování skutečností, které se nepodařilo plně odkrýt ani v současnosti), je záslužné, že byla připomenuta další z mnoha obětí totalitního režimu.

Putování za americkým dílem slánského rodáka sochaře Jana Zacha (1914 – 1986) je věnován sedmý a poslední příspěvek tohoto sborníku. Cestu, kterou měl vykonat někdo ze slánských „úředních nositelů kultury“, realizovali kulturymilovní manželé, kteří si tím splnili několikaletý sen a všem ostatním zprostředkovali neobyčejnou informaci. Skutečnost, že je dílem překladatelů knihy „Jan Zach: životní a umělecké křižovatky“, činí text o to fundovanějším.

Zach opustil vlast, do které se již nikdy nevrátil, v roce 1938 a postupně působil v New Yorku, Brazílii, Kanadě (v provincii Britská Kolumbie) a v posledních desetiletích svého života zakotvil jako profesor Oregonské university v Eugene. Ačkoliv je považován za jednoho z nejvýznamnějších sochařů Severozápadního pacifického pobřeží USA 20. století, byl ve svém rodném městě až do roku 2011 naprosto neznám. Pro Slaný ho tehdy „objevila“ paní Olinka Broadfoot, která „udiveným pracovníkům Vlastivědného muzea a Městského úřadu“ sdělila, že přijela z Portlandu v Oregonu a je jeho žačkou. Některá ze Zachových děl byla následně věnována slánskému muzeu, samostatnou expozici zde však zatím bohužel stále nemá.

Na vydání sborníku „Historie nikoho nezabije – Slaný a Slánsko ve XX. století“ finančně přispěl Středočeský kraj, Středočeská vědecká knihovna v Kladně, město Slaný a spolek Wotrubia, kterým patří výrazné poděkování. Za doporučenou cenu 150 Kč si publikaci v rozsahu 164 stran (včetně barevné přílohy) zájemci mohou zakoupit na čtyřech místech ve Slaném. V pobočce knihkupectví Kanzelsberger na Londě, v knihkupectví a antikvariátu Romana Kabátka na Komenského náměstí, ve Vlastivědném muzeu a v Infocentru pod Velvarskou branou. Mimoslánští zájemci zdaleka mohou využít služeb osvědčeného e-shopu www.dumknihy.cz.