Minule jsme opustili málem utopeného Piškota. Co myslíte, zachrání ho někdo? A jak jeho dobrodružná cesta skončí?

Já přece nejsem žlutá bota s peřím. Nebo jo?                                           

Téma: V cizích botách

Už jsem málem polykalo andělíčky, když jsem uslyšelo něčí vysoký hlas, stěžující si na ztrátu svých bot a druhý, který mu odpovídal.
„Povídám ti, moje boty jsou žluté s umělým peřím, ty se přece jen tak neztratí. Tady je jen jedna, tak mi sakra řekni, kde druhá do páru!“ vysoký hlas ustal a já slyšelo, jak někdo přichází blíž k řece, pak začal mluvit ten druhý.

„Uklidni se drahoušku, mám pocit, že tvoje druhá bota támhle plave, půjč si mé boty a chyť si ji.“

Pak mě (nejspíš) vlastník vysokého hlasu v cizích botách vytáhl za nohu ven z vody.

 Copak jmelí, ale Piškot                                            

Téma: Kmen – mix stylů, napodob tvůrce

Člověk, co vytáhl kuře jménem Piškot za nohu, ho se zhnusením odhodil, křiče při tom samé urážky, adresované právě kuřeti. Člověk kvapně odešel a celé mokré Piškot došlo ke kmeni spadlého stromu a se slzou v oku prohlásilo:

„Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…“

Piškot se na starém stromě pohodlněji posadilo, načechralo si peří a z jeho zobáku vyskočila další dvě velice chytrá moudra:

„Každé zbytečné slovo je zbytečné.“

„Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju.“

Po dopovědění poslední chytré věty se Piškot lehce ne zas tak šťastně usmálo.

„Copak jmelí, ale jmelí!“

Českým žížalám na světě není rovno      

Téma: Řetězy svobody

Chvíli jsem uvažovalo o cestě domů, přece jen všude dobře, doma nejlíp a navíc, českým žížalám není na světě rovno, ale stejně rychle, jako mě to napadlo, tak rychle jsem od toho upustilo. Teď jsem doma tady, i přes spoustu nepříjemností, co se mi tu staly, cítím, že tohle je místo, kam patřím.

Po svačině jsem se vydalo dál, chci si totiž najít nějaké hezké místečko, kde bych mohlo bydlet, jeskyňku nebo tak…

Bylo jsem šťastné, ale mělo zvláštní tušení, jsem svobodné, ale i přes to mám pocit, že mám na nožce nějaký řetěz, co mě k tomuto místu poutá.

 Přesně jako vlaštovička                                     

Téma: Řasa

Začalo se smrákat a na mě začala padat dřímota. Rozhodlo jsem se na dnešní noc ubytovat tady, u velkého spadlého stromu. Už když jsem bylo malinké, tak jsem obdivovalo vlaštovky a jejich schopnost stavět si pěkná hnízdečka. Teď jsem se jejich uměním inspirovalo a šlo shánět věci na hnízdečko.

Po chvíli jsem si ke stromu přitáhlo říční řasu, peří z bůhvíčeho a pár větévek, po dokončení svého úchvatného architektonického díla jsem bylo moc spokojené.

Vyčistilo jsem si peří, ochladilo jsem si nožky na kraji řeky a pak se šťastně usadilo ve svém hnízdečku.

Ta řasa nebyl dobrý nápad.

Domove, domove, drahý a jediný                   

Téma: Cíťa

Nejsem sice žádné cítě, ale tohle bylo moc, ta řasa páchla jako *** (slovo, které se neříká, když máte slušné vychování), byla vlhká a navíc mi obarvila mé krásné peří na žlutomaskáčovou barvu. Zbytek noci jsem proto hřadovalo na nižším keři blízko stromu a brzo ráno jsem se vydalo hledat nějakou zátočinku s mělkou a pomalou vodou, abych se mohlo očistit a odsmrdit od té řasy.

Po vykoupání jsem se vydalo dál, až jsem narazilo na perfektní místo, kde bych mohlo bydlet. Malou jeskyňku se studánkou a kouskem hlíny, kde, jak jsem po chvíli zjistilo, je spousta žížal a brouků.

Domov.

MOJE je bohužel všechno                

Téma: Dal bych si tu čtvrtou

MOJE. Všechno je tu jen moje, moje jeskyně, moje studánka, moje hlína a bohužel i moje žížaly. První tři byly dobré, velké, dlouhé a jejich maso se mi rozplývalo na jazyku. Ale ta čtvrtá, s tou byl menší problém…

Všechno začalo obyčejně, zrovna jsem dojídalo tu předposlední, když jsem dostalo nepřemožitelnou chuť dát si ještě jednu, tedy tu čtvrtou. Začalo jsem hrabat v hlíně a po chvíli jsem vytáhlo další, jen na ní bylo něco zvláštního. Byla větší a podivně nazelenalá, když jsem se ji snažilo sníst, začala syčet.

Pospíšilo jsem si ven, myslím, že si najdu nějakou hezčí jeskyňku.

Hledám vhodný byt                              

Téma: Kolektivní hluchota

Obešlo jsem už pěknou spoustu míst, ale všude někdo bydlel, nebo to bylo nevhodné pro mé rozměry. Pak jsem se rozhodlo optat se místních obyvatel, jestli tu někde není nějaké opuštěné, pěkné místečko. Hledalo jsem všude, až jsem se setkalo s malou zelenou žábou, sedící na kraji řeky.

„Dobrý den, prosím vás, není tu někde volný byt mých rozměrů a bez syčivých žížal? “ zeptalo jsem se slušně a čekalo na odpověď. Místo toho ale žába ladně vklouzla pod hladinu. Tak to šlo i se všemi ostatními, zajíc odhopkal, vlaštovka odletěla a hlemýžď se schoval do svého domečku.

COPAK VŠICHNI OHLUCHLI?

 Za dveřmi stála recepční      

Téma: Místo, kde se zatmívá rozum

Bylo jsem smutné, copak mě nikdo nemá rád?

Lehlo jsem si pod rozkvetlou sakuru a přemýšlelo nad tím, jak je všechno smutné, nikdo se se mnou nechce bavit, všichni přede mnou prchají a maminka mi ještě neposlala jídlo ani odpověď…

Nechtělo jsem tam jít, smrdělo to tam po kravském hnoji a pudru, ale šlo jsem tam. Za dveřmi stála recepční, na sobě rudé plavky a v ruce kachničku do vany, kousek opodál tam seděl starý muž, spokojeně si cumlal prst u nohy a zpíval ukolébavku. Copak se všichni zbláznili?

Ulízlo jsem si peří na krku a ladně začalo tancovat balet.

 Za pár kvítků sakury                             

Téma: Šťastné drabble

Probudilo jsem se zrovna ve chvíli, kdy jsem dokončilo svůj baletní výstup. Vstalo jsem a vydalo se dál. Prošlo jsem spoustu míst a vždycky se stejným výsledkem, který se později rozdělil na další tři možnosti:

Vyhlédlo jsem si krásný vyvrácený strom, ovšem pak přišli původní majitelé.

Zeptalo jsem se, ale vždycky mi odpověděli, že nemají nebo o ničem neví.

Vevnitř padal strop, bylo moc mokro nebo podobné nástrahy matky přírody.

Pak se na mě ale usmálo štěstí, objevilo jsem fantastickou trhlinu ve stromě, se zavedenou vodou. Když se vrátil majitel, rozhodl se, že mi ji prodá, za pár kvítků sakury.

Něco růžového                                  

Téma: Zaháknutý prasák

Sesbíralo jsem spadané lístky sakury a spokojeně se vracelo na místo, kde čekal původní majitel bytu, který bude už za chvíli můj. Právě jsem se propletlo vzdušnými kořeny jednoho velikého stromu, když jsem spatřilo něco růžového.

Něco růžového, konkrétně obrovský prasák se nebezpečně přibližoval, oči vypoulené jak okoun a náladu asi takovou, jakou byste měli, kdyby vám exekutor chtěl vzít třeba játra (za ty už budou slušné peníze).

Rozeběhlo jsem se zpátky ke kořenům a hloupé prase rovnou za mnou. Samozřejmě že já jsem tam proběhlo jako nic a prase se tam zaháknulo, nemohlo dozadu ani dopředu.

Chudák.

Dopis                                                               

Téma: Tenkrát poprvé

Už tenkrát, když jsem opustilo slepičí dvorek a poprvé udělalo svůj cestovatelský krok, jsem vědělo, že to skončí dobře.

Odevzdalo jsem lístky sakury a šlo se pořádně zabydlit. Přineslo jsem si domů suchý mech na hnízdečko a potom vyšlo před svůj byteček.
Slunilo jsem se a bylo mi krásně, když přede mě najednou spadl obrovský balík. Po dlouhém boji, ve kterém vyhrávala převážně tráva, kterou to bylo převázané, jsem ji roztrhlo a podívalo se dovnitř, borůvky, maliny a žížaly a uprostřed nich, ne, to přece není možné, dopis od maminky!

Milý Piškote, okamžitě pojď domů, nebo se naštvu.

A sakra.