Kladno se dlouhodobě potýká s obchodníky s chudobou, s chováním nepřizpůsobivých obyvatel i s rušením veřejného pořádku při soužití s těmito osobami. Vyhlásit určitou lokalitu za území se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, takzvanou bezdoplatkovou zónu, byl jeden z mála nástrojů, kterým obce mohly alespoň částečně zamezit účelovému vytváření ghett. Tento nástroj obce rozhodnutím Ústavního soudu nyní ztratily. Z odůvodnění je zřetelné, že ústavní soudci absolutně neznají realitu v obcích postižených tímto problémem.

„Rozhodnutí soudu je pro mě zcela neakceptovatelné. Bohužel nemohu říct, že je překvapující. Vzhledem k předkladatelům a zpracovateli i nepřiznání Kladnu postavení vedlejšího účastníka řízení, se dalo předpokládat, kam bude výsledek řízení směřovat. Slovo diskriminace dnes nabírá zcela nových rozměrů. A jak vidíme, našroubovat se na něj dá cokoliv. Jen škoda, že nikdy není použito ve směru k slušným, pracujícím lidem. Ti jako by na svá základní lidská práva a soudem často zmiňovanou důstojnost, ani nárok neměli. Ústavní soudci jsou přesvědčeni, že neplatí příčinná souvislost mezi konkrétní lokalitou a jevy, které chceme a nutně potřebujeme eliminovat a že omezení přílivu nových žadatelů v hmotné nouzi nic neřeší. Nevím, na jaké praktické zkušenosti své přesvědčení získali, ale nemohu se zbavit dojmu, že absolutně nemají potuchy, jak to v těchto lokalitách chodí a s čím se musíme potýkat,“ říká kladenský primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) ke zrušení bezdoplatkových zón. Ten v odůvodnění rozhodnutí shledává i několik rozporů.

„Soudci například argumentují, že omezením příchodu nových lidí žijících pouze ze sociálních dávek obce nepředchází vzniku ghett na svém území, ale naopak k jejich vzniku na jiných a z hlediska potřeb sociální rehabilitace méně žádoucích místech. Takže přeloženo do obyčejného jazyka, sice říkají, že za negativní jevy v obci v žádném případě není možné označovat lidi žijící na dávkách a nelze omezovat jejich práva na volný pohyb a čerpání dávek, to je diskriminace, ale jinde by problémy dělat mohli. Vy už problém s těmito lidmi máte, tak ho laskavě nepřenášejte jinam,“ nesouhlasí primátor Volf a poukazuje na další nesrovnalost s praxí, kterou soudci své rozhodnutí odůvodnili. A to na radu, aby obce místo vytlačování lidí z určité lokality pracovaly s jednotlivci na základě smysluplné sociální práce a integrace.

„Chce se mi říct, dobrá rada nad zlato. Ale tohle není vůbec humorná situace. Za prvé nikoho nikam nevytlačujeme. Pro ty, co zde žijí a dávky pobírají, se bezdoplatkovou zónou nic neměnilo. Jen pomocí ní říkáme dost nově příchozím, kteří žijí jen a pouze z dávek. I počet žáků ve třídách je omezen, aby byla práce učitele smysluplná a děti se něco naučily. Nemáme legislativu, systém nefunguje a naše kapacita je zcela vyčerpána. Nebylo to ideální řešení, ale bylo jediné alespoň trochu účinné. Denně řešíme stížnosti Kladeňáků na chování nepřizpůsobivých osob. Rada ÚS je tak naprostá utopie, zejména se systémem a judikaturami, které nás limitují. Místo řešení bobtnajícího problému nám neustále někdo hází klacky pod nohy,“ míní Milan Volf.

Na mysli má změny v sociální politice našeho státu, které odstartovala v roce 2012 tzv. Drábkova reforma. Ta odebrala obcím možnost vyplácet sociální dávky adresně na základě místní znalosti a převedla agendu na úřady práce, kde jsou dávky přidělovány automaticky jak na běžícím páse. V drtivé většině i bez kontroly jejich zneužívání. Ještě ve stejném roce Ústavní soud zrušil veřejnou službu, kterou měli povinně absolvovat lidi pobírající dávky déle než půl roku. Díky tomu vyrůstají další generace bez jakýchkoliv pracovních návyků.

K příspěvku na bydlení, který se váže k trvalému pobytu, byl přidán doplatek na bydlení bez této vazby a stát tak vytvořil obchodníky s chudobou. Dnes je nejlukrativnějším nájemníkem právě příjemce dávek na bydlení.

„Že byl tímto způsobem zkřiven trh s nájmy i byty asi netřeba upozorňovat. Vytvořený problém se stát snažil v roce 2015 uhasit pravomocí obcí vydat souhlasné či nesouhlasné stanovisko udělení doplatku v ubytovnách. Do půl roku byla vydána nová metodika, ve které se stanovisko obcí stalo pro úřady práce nezávazné, a přestože ho stále musíme vydávat, je už jen cárem papíru, přesto se na daný v praxi neúčinný paragraf soudci odvolávají. A nyní jsme přišli i o poslední alespoň trochu účinný nástroj v podobě bezdoplatkových zón,“ dodává kladenský primátor.

Vedle rozhodnutí zrušení bezdoplatkových zón odsoudil Milan Volf i reakci ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, která navrhuje problém řešit vyvlastňováním ubytoven: „Tento bezprecedentní návrh ukazuje, že i ministryně, která by měla o problému vědět nejvíc, je zcela mimo realitu a problém viděla asi jen z rychlíku. Počet ubytoven zatím ještě umíme regulovat, od roku 2013 jsme jejich počet na Kladně snížili skoro o polovinu z 19 na 10. Díky podmínkám vyplácení dávek na bydlení se byznys s chudobou už dávno přesunul do soukromých bytových domů. Spekulanti nakoupili nízkopodlažní byty, do kterých sestěhovali sociálně slabé nájemníky ze všech koutů republiky. V některých domech je tímto způsobem pronajata i polovina bytového fondu. Místo integrace se však nové problematické komunity nechovají často podle pravidel slušného chování a absolutně neberou ohled na své okolí. Pokud se co nejdříve nezmění systém vyplácení sociálních dávek a obcím budou nadále odebírány pravomoci, aby mohly plnit svoji povinnost zajistit kvalitní život všem obyvatelům, nejen těm na dávkách, nevidím budoucnost růžově.“

Zdroj: Město Kladno