S pandemií koronaviru přišla i veliká spousta zákazů a nařízení. Jedním z nich byl i zákaz volnočasových aktivit a sportů. Kladenský karate klub SK Keiko-ryu Shotokan sdružuje děti i dospělé, nabízí nejen nácvik karate, ale i sportovní přípravku nebo kruhové tréninky. Jak se s omezeními vypořádává? Odpovídal hlavní trenér Marek Rendla. 

Stejně jako ostatní kluby máte za sebou náročný rok. Jak se na vás podepsala koronavirová krize?

Ano, troufám si říct, že to byl asi nejtěžší rok v existenci klubu. Vláda nám házela klacky pod nohy, první týden otevřeno je, další týden zase není. Naštěstí jsme se s tím vypořádali a díky aplikaci ZOOM jsme alespoň dálkově s dětmi v kontaktu. Tréninky máme čtyřikrát týdně pro začátečníky a čtyřikrát týdně pro pokročilé. Není to ono, o tom není pochyb, ale alespoň něco se snažíme s dětmi dělat. Věříme, že toto je v tuhle chvíli maximum.

Co Váš klub čeká na letošní rok?

Tak jako každý rok máme v červnu zkoušky na další technické stupně, takže nyní se věnujeme trénování na tyto zkoušky. U takto technicky náročného sportu je online trénink velice náročný, především potom pro začínající karatisty. Dále nás čekají naše karate kempy, na které jezdíme pravidelně každý rok. Doufáme, že nám to bude vládou umožněno. Zároveň připravujeme náš závodní tým na závody, aby byl konkurenceschopný.

Musí být těžké plánovat, když nikdo neví, co za několik měsíců bude.

To je na tom všem asi nejhorší. Díky tomuhle řešíme i problémy z roku 2020. Počítáte se soustředěním, ale vláda vám ho týden před odjezdem zruší. Snažíme se vždy najít náhradu, ale nikdy to není ono.

Pracujete s různými scénáři, jak se situace vyvine?

Ano, to rozhodně pracujeme. Myslím si, že každý klub má připraveno několik variant, jak vést tréninky tak, abychom dětem předali nejvíce. Se sto členy jsme dokázali díky naší trenérské základně připravit minimálně jednou týdně každému dítěti trénink, i když jsme mohli trénovat pouze ve čtyřech plus trenér.

Máte i sportovní přípravku, ta má také nyní tréninky?

Bohužel u sportovní přípravky, od čtyř do šesti let, nejsme schopni udělat on-line trénink tak, aby dětem něco přinesl. Jak chcete s dětmi hrát hry přes kameru?

Jak podle vás děti nesou to, že s vámi nemají fyzický kontakt?

Myslím si, že si děti na on-line trénink částečně zvykly, co se týče trénování a samotného chápání tréninku. Více jim spíše dělá problém to, že si spolu mezi sebou nemohou promluvit. Vždy, když nám bylo umožněno vládou trénovat, tak na nich bylo vidět, jak si vyloženě užívají, že se spolu vidí a mohou si spolu popovídat. Samozřejmě ale i z trenérského hlediska je to pro obě dvě strany lepší a přínosnější.

Na závěr bych rád dodal, že si moc vážíme každoroční pomoci od města Kladna, bez které bychom to měli podstatně těžší.

Autor: (red)