Zavřené školy v době pandemie COVID-19 postavily učitele, žáky i rodiče opět před výzvu distanční výuky. Některým rodinám to ale činí potíže – děti nemají dostatečné zázemí, motivaci, techniku či připojení. Ačkoli jsou školy lépe vybaveny, některé děti přesto vypadávají ze vzdělávací sítě, obzvláště ty, které se nevrátily před létem do školních lavic nebo jsou ze sociálně slabších rodin. Tyto rodiny propojují zpět se školami i dobrovolníky nízkoprahová zařízení, která nabídla svou pomoc a mají svou síť pracovníků. Děti mohou docházet na distanční výuku či doučování přímo do těchto zařízení.

Podle analýzy informačního centra o vzdělávání EDUin se zhruba deset tisíc dětí přestalo během první vlny karantény vzdělávat. Obnovení distanční výuky tak pro velkou část dětí a mladých lidí představuje riziko předčasného odchodu ze vzdělávání, s kterým má Česko nejen v sociálně vyloučených lokalitách potíže. „Dramatická situace je u studentů učebních oborů, tedy po ukončení povinné školní docházky. Místo školy si najdou brigádu, začnou vydělávat a návrat do školy, která není nijak lákavě stráveným časem. To, že nedokončí vzdělání, je dohoní v životě později,“ konstatuje Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork.

V čem je to tak problematické? Mnoho dětí během uzavření škol ztrácí kontakt se školou, se svými spolužáky a ztratí i vzdělávací návyky. Pro samotné školy je složité s takovými dětmi komunikovat, obzvláště když už dříve do školy příliš nechodily, nebo neměly doma pro vzdělávání podporu, upozorňují odborníci. „Ještě před covidem některé školy s rodiči těchto žáků neuměly komunikovat, bez rodičů je těžké žáky k výuce motivovat,“ uvádí Petr Matoušek z České asociace streetwork a dodává, že nyní tyto děti ze vzdělávání nyní úplně vypadávají. Nejvíce ohrožené je podle něj školství ve vyloučených regionech, jsou školy, které stále ani online nevyučují. Na místní úrovni by tak bylo podle odborníků přínosné propojit vzdělávání se sociálními službami. To se nyní pilotně děje na řadě míst Česka, kde se nízkoprahová zařízení zapojila do pomoci školám a rodinám.

Iniciativu podporují zejména školy a samotní učitelé. Například Valerie Lažo, učitelka na prvním stupni základní školy, se často setkává s rodiči, kteří odmítají individuální konzultace nebo nedodržují jejich pravidelnost, což nyní způsobuje obrovské potíže. Dalším problémem, jak říká, jsou rodiče, kteří nemluví česky. Pomoc nyní nabídly nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Ta umí tyto děti a jejich rodiny nakontaktovat, díky terénní sociální práci ví, kde se děti pohybují a s rodinami mají navázaný vztah. V současné situaci umí rodinám vysvětlit potřeby a výhody pomoci dobrovolníků s výukou online i dosud zameškanou látkou. „Děti aktivně vyhledáme, domluvíme se školou individuální plán doučování dle potřeb dítěte a rodičům vysvětlíme, co, jak a proč děláme. Tam, kde je potřeba, rodiny navážeme i na další sociální služby jako je sociálně-aktivizační služba a podobně. Je důležité, aby dítě i rodina nezůstaly bez podpory. Následky propadu bychom řešili mnoho dalších let,“ doplňuje Zikmundová.

V současnosti v rámci nového projektu České asociace streetwork a Nadace České spořitelny pomáhá se síťováním a znovu zapojením do vzdělávacího procesu 23 členských zařízení asociace a další se hlásí, desítky dalších zařízení pak pracuje mimo tento projekt. Zvýšený zájem rodin oproti letním měsícům potvrzuje i klub Amari, Kostka Krásná Lípa, který je součástí projektu. Zatímco po jarní vlně se podle klubu zdálo, že dobrovolníků i techniky je dostatek, zejména v chudých rodinách se nyní ukazuje, že technika stále chybí. „Některé děti nemají počítače nebo tablety. Děti na prvním stupni navíc ani neumí používat programy potřebné k online výuce. Takže některé to stále musí psát na papír,“ potvrzuje také Valerie Lažo. Česká asociace streetwork proto vyzývá všechny, kdo mohou techniku poskytnou, ať se na ni obrací.

Autor: Lucie Nemešová