Central Kladno heckl.cz heckl.cz Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
Tepo Volejbal Kladno Kanonýři Kladno ČSAD KLADNO Jaroš
  • SAMK
  • Předplatné do divadla
  • Labyrint Kladno

Jsme trošku blázni, bez zvířat nemůžeme být, říká Daniel Koleška ze Zooparku Zájezd

Středa, 2. září 2020 07:40

Zoopark Zájezd návštěvníkům poprvé otevřel brány před deseti lety. Od té doby se značně rozrostly jak expozice, tak i seznam společenských akcí a edukačních programů zooparkem pořádaných. Nejen o nich hovoří Daniel Koleška, vedoucí pracovník vzdělávání, PR a komunikace.

Jsme trošku blázni, bez zvířat nemůžeme být, říká Daniel Koleška ze Zooparku Zájezd (Foto: Jaroslav Keimar)

V čem podle vás spočívá přidaná hodnota Zooparku Zájezd? Čím může zaujmout v konkurenci velkých hráčů, jakými jsou třeba Zoo Praha, Brno, Plzeň, Liberec a mnohé další?

Jsme soukromý subjekt založený jako rodinná zoo. I díky tomu máme možnost individuálnějšího přístupu, než je tomu ve velkých zoologických zahradách, a také máme určitou míru volnosti. Když to hodně zobecním, dalo by se říct, že si v rámci možností děláme, co chceme. Můžeme si vybrat skupiny zvířat, na které se chceme specializovat. V našem případě to jsou třeba chameleoni nebo lemuři. Návštěvníkům pak dokážeme nabídnout individuálnější přístup z naší strany v tom smyslu, že se k zvířatům dostanou blíže – samozřejmě za zachování všech zásad tak, aby nebyla narušena životní pohoda zvířat.

Není úzká specializace na některé druhy spíše hendikepem?

Ne tak docela. My nemusíme obsáhnout všechno. Dřív, když šel člověk do zoo, čekal, že tam uvidí tygra, lva, žirafu a tak dále. To u nás lidé sice nenajdou, zato se mnohem více dozvědí o druzích, které chováme my, a nikde jinde je nenajdou. Nabízíme bližší pohled na ta zvířata, která třeba nejsou běžně tolik vyhledávaná, a tak k nám cíleně lidé jezdí třeba kvůli chameleonům, lemurům nebo rysům. A dozvědí se o nich více než jinde, protože tu máme špičkové odborníky. Myslím, že kdyby všechny zoo byly stejné, přestaly by být pro lidi tak zajímavé.

Úzká specializace vám také umožňuje vedení různých vzdělávacích programů. Na jaké bázi programy fungují?

Spolupracujeme s Českou zemědělskou univerzitou, na které je studijní obor zabývající se teraristikou a studiem plazů. Tamní studenti k nám jezdí na exkurze s výklady. A nejen oni, jezdí k nám i zahraniční odborníci, protože naše kolekce chameleonů je opravdu unikátní. Troufám si říct, že není k vidění nikde jinde v Evropě, možná na světě. Tím, že kolegové chovu chameleonů rozumí a rozmnožili unikátní druhy, máme mnoho poznatků, kterými jiná zařízení nedisponují a které my můžeme nejen studentům předat. Snažíme se tak dělat nejen formou exkurzí, ale i publikační činností. Právě v oblasti vzdělávání tedy spatřuji asi tu největší přidanou hodnotu našeho zooparku.

A když nepřijedou lidé za zvířaty, přijedete se zvířaty za nimi. Například s rysem Blonďákem. Jak obvyklé jsou podobné projekty?

Konkrétně v případě Blonďáka to bylo hodně specifické. Projekt setkání s rysem se pořádal ve spolupráci se společností zabývající se ochranou velkých šelem v České republice. Po dobu několika měsíců s ním kolega Jirka Marek objížděl základní školy a přednáškové místnosti po celé republice, oslovil několik tisíc dětí i dospělých. Projekt byl pochopitelně časově omezen Blonďákovým dospíváním. Rys je přirozeně samotář, a přestože byl Blonďák odchován člověkem, jak dospíval, stával se vůči lidem čím dál rezervovanějším. Mezi děti tedy jezdil ještě jako kotě. My podobné programy děláme pro děti v rámci programu ZOOškola. Letos nám situace pochopitelně úplně nepřála, ale loni jsme v rámci tohoto programu oslovili okolo 1300 dětí. Do škol ale pochopitelně jezdíme jen s těmi zvířaty, u kterých je to možné. To jsou třeba plazi, bezobratlí a pak skupinka zvířat, které se nemohou zapojit do chovu, protože mají rozličné problémy, které jim v tom zabraňují – mezi nimi máme například surikatu s epilepsií. Největší zájem je samozřejmě o savce, protože jsou chlupatí a roztomilí.

Expozice Zooparku Zájezd je veřejnosti otevřená už deset let a postupně se rozrůstá. Máte nějakou vizi dalšího rozvoje?

Na sousední louce bychom chtěli postavit novou zoo, ale celé to visí na poměrně problematickém územním plánu, který zooparku brání v dalším rozvoji. Jakmile se ten problém podaří vyřešit, věřím, že začneme s rozšiřováním. V plánu je exotický pavilon pro různé plazy a drápkaté opičky z Jižní Ameriky, ale i jihoamerické ptáky – to je jedna z novinek. Získali jsme exotické druhy ptáků, které v Česku v žádné jiné zoo nenajdete, jinde v Evropě sporadicky. Také na tyto druhy bychom se do budoucna rádi specializovali. To vše samozřejmě záleží i na financích. Nebudu zastírat, že koronavirus vše zkomplikoval. Paradoxně bych ale řekl, že podle čísel, které máme aktuálně k dispozici, může být pandemie pro nás či jiné turistické cíle v Čechách nakonec zajímavá. Tím, že více lidí tráví čas v Čechách, je pochopitelně i návštěvnost vyšší.

Jak moc vám na jaře dočasný výpadek příjmů pomohla vykrýt třeba podpora adoptivních rodičů, kteří přispívají na chov některých druhů?

Nejen v době krize je pro nás podpora adoptivních rodičů poměrně zásadní. Samozřejmě zdaleka nepokryje úplně veškeré náklady, ale hodně nám pomáhá. V reakci na výpadek příjmů ze vstupného jsme také spustili kampaň „Naplňte jim misky“ a sháněli jsme prostředky v situaci, kdy jsme nevěděli, co bude dál. Jestli nebudeme muset zoo zavřít. Ani jsem se neodvažoval domýšlet, kam až by nás mohla situace dohnat. Podpora dárců byla ale úžasná. Mnozí z nich poslali peníze v rámci adopce, jiní formou jednorázového daru. Jednak to pro nás byla ohromná finanční vzpruha a jednak nás to namotivovalo do další práce. Byl jsem až dojatý, když jsem viděl, kolik lidí se zapojilo a pomohlo. Kolik jen tak nezištně přispělo, byť třeba padesátikorunou. Dovedu si představit, že mnozí z těch lidí na tom sami nebyli úplně dobře, a přesto se rozhodli pomoci někomu dalšímu.

Jak vlastně adopce vašich zvířat funguje? Mají adoptivní rodiče nějaké benefity?

S adopcí to je jednoduché. Lidé si vyhlédnou zvíře, které je zajímá, ozvou se, my s nimi doladíme detaily a formality. Po vzájemné domluvě jim pak umístíme cedulku se jménem k vybranému zvířeti, se kterým se mohou přijít seznámit. Pokud to tedy samozřejmě lze. Těžko někoho vpustíme do výběhu k rysům, ale minimálně podívat se na ně, popovídat si s člověkem, který se o ně stará a zjistit podrobnosti o jejich životě mohou, to nabídnout můžeme ve všech případech. Myslím si, že to funguje velice dobře, a i to je jeden z důvodů, proč se sem lidé opakovaně vracejí. Samozřejmě si mohou také zakoupit některý ze zážitkových programů, které nabízíme – to se týká hlavně krmení. Nebo si mohou vyzkoušet práci ošetřovatele, což je určitě zajímavé a rozhodně to není jednoduché.

Co se týká vlastního chovu zvířat, je Zoopark Zájezd zapojený do nějaké výměnné sítě?

Mezi menšími i většími zoo probíhá nějaká komunikace v jejímž rámci dochází k výměně a prodeji zvířat, protože ne každý nějaké konkrétní zvíře může chovat. Může ho tedy prodat a prostředky pak použít na nákup jiného zvířete. Pro chovy to je nesmírně důležité, protože když tady budete mít příbuznou skupinu, tak ji nemůžete rozmnožovat mezi sebou a je potřeba ta zvířata přesouvat. V přírodě je toto zajištěno přirozenou migrací, v chovech to ale musíme zajistit my jako chovatelé.

V současnosti je zoopark plný dětí. Krom exkurzí pro skupiny zvenčí pořádáte i příměstské tábory. Jak probíhají?

Příměstské tábory pořádáme už šestým rokem, letos pořádáme čtyři turnusy. Prostřídá se nám tu tak na sto dětí. V devět ráno nám je rodiče předají, ve čtyři odpoledne si je vyzvednou a my pro ně máme připravený program – jednak vzdělávací, který je letos zaměřen na tropy, a jednak zábavný. Ke specializovanému vzdělávacímu programu samozřejmě patří odborníci a já jsem velmi rád, že jsme letos mohli do týmu přivítat Hanku Svobodovou z projektu Mořské želvy. V rámci své práce několik let žila v Indonésii a všechny své zkušenosti a poznatky teď může předat dětem tady u nás. Pomáhá jim pochopit, jak mohou svým zodpovědným chováním k životnímu prostředí přispět k ochraně druhů žijících na druhém konci světa. Děti samozřejmě mají základní povědomí o ekologii, je ale důležité, aby pochopily, proč děláme to, co děláme. Hanka jim předložila nespočet argumentů, které si děti vzaly za své a pak třeba samy pomáhaly vymyslet, proč nevyhazovat plasty do moře a podobně. Důležité je poskytnout jim výklad v souvislostech, aby si střípky z probíraného tématu mohly dosadit do svého každodenního života. Krom vzdělání děti dostanou také šanci vyzkoušet si různé činnosti spojené s chodem zoo jako takové, takže například mohou vyklidit nějaké výběhy nebo pomoci s krmením zvířat. Mimo to hrají různé vědomostní soutěže a na odreagování samozřejmě mají i klasické táborové aktivity se zvířátky nesouvisející.

Jaké jsou na tábor ohlasy? Vracejí se účastníci pravidelně?

Ano, spousta jich sem jezdí každoročně. Někteří tu jsou třeba už pošesté. Poprvé přišli jako desetiletí a teď jsou pomalu na prahu dospělosti. Ti už nám třeba pomáhají jako praktikanti. Většinou sem dojíždějí dětí z okolních obcí, což přispívá k utužení komunity lidí, kteří si k zooparku vytvoří hlubší vztah. Pak se nám vracejí i v rámci osvětových akcí, jako je například Ukliďme Česko. Třeba se mezi nimi v budoucnu najdou naši nástupci. Věřím, že už teď nám pomáhají tím, že věci, které se u nás naučí, šíří dál.

Jaké další akce pro děti pořádáte?

Z těch největších akcí je to Den dětí, měsíc na to je oslava konce školního roku, v září naopak odstartování nového školního roku. Teď jsme zavedli nové akce, které mají velký úspěch, a to je Strašidelná zoo, kterou děláme na přelomu října a listopadu, a také Pohádková zoo. Obojí spočívá v tom, že se zaměstnanci a přátelé zoo obléknou do kostýmů a připravují zábavný program pro děti, které musí plnit úkoly a projít předem daná stanoviště. Myslím si, že ty dospělé to možná baví víc než děti. Když se pan ředitel navleče do kostýmu vodníka, pak tady běhá a dělá „brekeke“, je to příjemná změna oproti rutinnímu podepisování dokumentů.

U příležitosti narození mláďat, které třeba lemuři mají každý rok, děláme i křty, na které zveme známé osobnosti a připravujeme doprovodný program. V poslední době u nás křtily mláďata například herečky Andrea Růžičková nebo Patricie Solaříková. Jindy přijedou hosté možná ne tak zvučného jména, zato zajímavých profesí a talentů. Například loni křtil surikaty farář Leonardo Teca, který pochází z Angoly, zahrál nám na africké bubny a učil hrát i příchozí děti. Takové akce jsou kolikrát krásnější, než když přijedou mediálně známé tváře, jakkoli si jejich účasti vážíme.

Jak je to s personálním složením zoo? Jste všichni domácí, nebo jsou mezi vámi i přespolní?

Určitě nejsme nutně všichni ze Zájezdu nebo nejbližšího okolí. Mnozí z nás se ale postupně přestěhovali, aby to sem měli blíž. Jsme totiž všichni tak trošku blázni, práce je nám posláním a bez zvířat nemůžeme být. Pak jsou tu samozřejmě i sezonní pracovníci, což jsou obvykle lidé z obce a nejbližšího okolí. Všichni naši pracovníci jsou ryzí srdcaři.

Autor: Jaroslav Keimar