Central soutěž Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
Tepo Volejbal Kladno Kanonýři Kladno ČSAD KLADNO Jaroš
  • SAMK
  • Předplatné do divadla
  • Labyrint

Ikona Kanonýrů chtěla končit. Nakonec se Louvar rozhodl rozloučit se postupem

Neděle, 3. května 2020 09:30

Byl skálopevně přesvědčen, že tato sezona je jeho poslední. Jenže nakonec po řadě telefonátů s Ondřejem Fuchsem, místopředsedou oddílu, útočník Jan Louvar své rozhodnutí přehodnotil. Hrající kronika florbalového Kladna, která zažila velké vzestupy i pády klubu, chce ze scény odcházet jinak. „Chtěl bych kariéru ukončit cílem, který s Kanonýry máme: A to je postup,“ říká třicetiletý hráč.

Ikona Kanonýrů chtěla končit. Nakonec se Louvar rozhodl rozloučit se postupem (Foto: Kanonýři Kladno)

Jak jste viděl uplynulou sezonu?

Byla plná změn, a to bezesporu změn k většímu profesionalismu a i k tomu, jak by se sport měl dělat. Dali jsme tomu všichni hodně. To bylo to pozitivní. Na druhou stranu mám pocit, že výsledek, který jsme očekávali, úplně nepřišel. Myslím si, že třetí místo po základní části a stav série 1:1 s Jaroměří určitě nebylo to, co jsme po té dřině a času, který jsme všemu obětovali, chtěli.

Jaké vlastně pro vás bylo léto, když vaši dlouholetí spoluhráči končili a přicházely nové tváře?

Zbyl jsem jediný, kdo tu zažil dávnější profesionálnější éru. Teď je to tady na Kladně úplně jiný sport. Dřív jsem to dělali pro zábavu, srandu. Dá se lidově říct, abychom si udělali žízeň, pokecali, nyní to bylo jednoznačně o něčem jiném. Zvlášť individuální posilovny byly velkou novinkou. Byl to výborný impuls, hodně zajímavé a podle mě i správný směr, jak by se měl florbal dělat.

Vy sám jste před sezonou neváhal, jestli do této dřiny jít?

Váhal! Mám malého syna, takže jsem to zvažoval kvůli rodině. A přiznám, váhal jsem, když jsem se dozvěděl, že přijde Honza (Pazdera). Ptal jsem se spousty lidí, jaký je. Nebyl jsem zprvu ani úplným příznivcem změn, které se ke mně donesly. Ale pak jsme se Honzou potkali, promluvili si a jeho vize se mi líbily. 

Co bylo nejtěžší? Časový zápřah, či ten fyzicky?

Pro mě byla nejhorší časová vytíženost. Individuální tréninky sice byly hezky rozplánovány na odpoledne, můžete si vybrat svůj termín, jenže pro mě jako pro pracujícího v Praze, který se vrací do Kladna a k tomu se stará o dítě, to bylo náročné. Na druhou stranu se mi hodilo, že jsem si to přesně naplánoval a jel na trénink rovnou z práce. Jen mě trochu mrzí, že na to, jak jsme trénovali a kolik jsme tomu dávali, tak jsme týmy nepřehrávali, jak jsem si myslel.

Spoluhráči ale věřili, že to díky tvrdému tréninku v play off vybuchne.

Četl jsem rozhovory s kluky a viděl jsem, jak moc nám věřili. Já taky. Jen jsem si myslel, že si budu stoprocentně jistý, že tím play off proletíme a půjdeme slavit postup. A pak nám v prvním zápase Jaroměř ukázala, že jim k výhře stačila bojovnost. To byli kluci, kteří si chodili párkrát týdně zatrénovat pro radost, ale na place makali a ono to stačilo. To mě zamrzelo, protože jsme v sezoně fakt dřeli.

Co vás v sezoně nadchlo?

Určitě ten režim čtyř tréninků. To jsme na Kladně nikdy nezažili a myslím, že je to naprosto správná cesta. I pro mě jako pro časově vytíženého člověka, to byl směr, jak by se sport měl dělat. To mě posunulo nejvíc a já si pod Honzou Pazderou i Pechrem připadal jako opravdový sportovec.

Co příští sezona? Budete pokračovat?

Byl jsem stoprocentně rozhodnutý, že tato předčasně ukončená sezona bude moje poslední. Pak jsem měl ale spoustu telefonátů s Ondrou Fuchsem a nechal jsem se lehce „ukecat“. Rozhodl jsem se, že bych kariéru chtěl ukončit splněným cílem, který máme: A to je postup. Raději už neříkám, že je přede mnou fakt poslední sezona, protože už jsem to jednou změnil. Ale teď bych měl a chtěl pokračovat.

Co říkali na rozhodnutí doma?

Hodně mě podporovali, protože vědí, že mám florbal rád. Kdyby řekli, že mě chtějí doma, tak by přes to nejel vlak. Ale mám chápající manželku, zvládá to doma, takže jsem dostal zelenou.

Na závěr jeden osobní postřeh: v této sezoně jste hrával s dlouhými rukávy. Proč?

Saje to pot, takže se mi méně potí ruce a následně i méně klouže omotávka. Je to čistě praktická věc, ale stal se z toho vlastně rituál. Když jsme měli nějakou špatnou sérii, zkoušel jsem hrát bez rukávů, abych něco změnil. Stejně tak si před zápasem dávám energy drink.

Autor: Robert Sára