Přestože se fotbal nehraje, trenér Jan Pejša dovolenou nemá. V rozhovoru přibližuje, jak se připravují hráči A týmu SK Kladna i dorostenci, kterým dělá šéftrenéra. Zavzpomínal také na své začátky na Kladně či na své angažmá na Kypru. A vysvětluje, proč musel kvůli tréninku vstávat brzo ráno.

Jak vzpomínáte na Vaše začátky v tehdy druholigovém Kladně?

Těch vzpomínek je spousta a považuji to asi za nejhezčí období mé fotbalové kariéry. Zde platí výraz „parta“. To mužstvo táhlo za jeden provaz, jak na hřišti, tak i mimo něj.

Co vedlo k Vašemu přestupu z Kladna do Teplic?

Já vlastně přestoupil do prvoligového Jablonce, ale vzhledem k malému hernímu vytížení jsem přijal nabídku z Teplic. Šel jsem tam na hostování, Teplice tehdy hrály druhou ligu.

V půlce sezony jste se stěhoval do Opavy a poprvé nakoukl do první ligy.

Právě po půl roce v Teplicích mě opět oslovila Opava, která o mě stála již dříve. Tentokrát už jsem neváhal a musím říci, že nelituji. Opava byla městem fotbalu. Prakticky neustále plný stadion, úžasná atmosféra.

Co vedlo k přestupu do Českých Budějovic?

Po čtyřech sezónách v Opavě jsem cítil, že přišel čas to prostředí změnit a přijal nabídku z Budějovic tehdy nováčka prví ligy.

Po dvou sezonách na jihu Čech vyšlo zahraniční angažmá. Jak vzpomínáte na dva roky strávené na Kypru?

Po dvou sezónách se mi ozval pan Nehoda, jestli bych měl zájem jít hrát na Kypr. A co si budeme povídat, i ty podmínky kontraktu byly velmi dobré. Samotné prostředí – tři sta dní v roce svítí sluníčko, moře, velmi milí a vstřícní lidé, žádný shon a stres. Navíc fotbal je na Kypru sport číslo jedna, který se propírá jak v novinách, tak v televizi neustále.

Mělo kyperské angažmá nějaká specifika?

Ten fotbalový život i trénink je vesměs všude stejný. Na Kypru byly zajímavé tréninky v šest hodin ráno, a to z důvodu velkého horka. Další specifikum bylo třeba, že vás na každé utkání doprovází policejní eskorta, protože fanoušci dokázali být někdy pěkně divocí. 

Po skončení profesionální hráčské kariéry jste měl hned jasno, že budete trenérem?

Já už se trenéřině věnoval ještě jako hráč, takže to bylo tak trochu logické vyústění.

Ovlivnil Vás nějaký trenér v kariéře tak, že z něho čerpáte ještě dnes?

Těch trenérů, kteří ovlivnili moji kariéru, bylo opravdu hodně. Nechci žádného jmenovat, abych na někoho nezapomněl, což by mě dost mrzelo. Samozřejmě, že každý z trenérů člověka ovlivní pozitivně i negativně. Ty jednotlivé styly a tréninkové metody člověk postupem času začne vnímat a snaží se pamatovat, co funguje a co ne. Ve finále si stejně musíš najít vlastní cestu a způsob trénování. Určité věci ale používám stejné, jako když jsem byl hráč, nebo asistent.

V roce 2016 jste se vrátil zpět do Kladna v roli trenéra. Jak velká změna nastala v klubu, ze kterého jste byl pryč přes dvacet let?

Přestože jsem byl pryč přes dvacet let tak má člověk pocit, že se vrací do prostředí, které zná. Stále to stejné domácí prostředí. Některé tváře stejné, některé nové, ale stále kladenská parta.

Jak probíhá v současné době příprava A mužstva a dorostů, které jako šéftrenér rovněž vedete?

Tato doba určitě není jednoduchá pro nikoho a vzhledem k omezením, která mají zabránit ještě horší situaci, musíme volit formy individuální přípravy. Každý z hráčů A týmu má individuální plán a výsledky posílají díky mobilním aplikacím. Hráči dorostu mají připravený na každý den nový trénink, který jim je zasílán v počítačovém programu.

Jste spokojený s tím, jak kluci plní připravené individuální plány?

Ano. Všichni hráči k tomu přistupují velmi zodpovědně, za což jsem rád.

Máte na závěr nějakou radu pro začínající fotbalisty?

Hlavně aby z toho měli radost. Nedělali to pro to, že to někdo chce, ale že to chtějí oni sami. Fotbal je úžasný sport a zaslouží si, aby si ho hrál celým srdcem. Protože srdce je někdy víc než talent.

Autor: SK Kladno