V noci na neděli čeká většinu Evropanů kratší noc, čas se posune o hodinu dopředu. Přesně ve 2 hodiny ráno se ručičky hodin posunou o 60 minut na 3:00. V následujících dnech tak lidé opět vstanou do šera, ale večer bude díky změně déle světlo.

Letní čas potrvá do posledního říjnového víkendu, kdy se Česká republika i většina dalších zemí starého kontinentu vrátí ke standardnímu středoevropskému. V posledních letech vzrůstá nespokojenost se změnou a veřejně se hovoří o zrušení letního času. Avšak zatím zůstává jen u debat.

Obyvatelé Čech a Moravy se s ním poprvé setkali již v dobách rakousko-uherské monarchie, konkrétně během první světové války, kdy bylo nutné šetřit. Na jejím konci se od něj zase upustilo.

Znovu se zavedl během globální války druhé, přesně v dubnu roku 1940, odkdy platil nepřetržitě až do prvního říjnového víkendu letopočtu 1942. Tehdy byl ukončen, lidé tak museli posunout ručičky opět o jednu hodinu zpátky. Dle letního času se obyvatelé českých zemí řídili také v letních měsících v období 1943-1949. Potřetí a naposledy se o jeho zavedení rozhodlo v roce 1979. Od té doby se nepřetržitě střídá s časem „zimním“.

Přestože Češi ručičky svých hodin pravidelně dvakrát do roka posunují již mnoho let, menší změnu střídání času přece jenom doznalo. V roce 1996 se totiž působení toho letního prodloužilo z původních šesti měsíců na sedm.

V současnosti letní čas používá převážná většina evropských zemí, s výjimkou Alabamy pak také všechny státy, které jsou součástí federace USA. Svůj význam střídání času zcela postrádá v polárních oblastech či zemích, které mají blíže k rovníku a kde se délka letního dne od zimního výrazně neliší.

Střídání času má spoustu kritiků, kteří argumentují v jeho neprospěch, nejčastěji pak negativními zdravotními dopady na lidský organismus. Opírají se přitom o tvrzení lidí, kteří si v období po změně času stěžují na pokles výkonnosti, nespavost, únavu a špatnou náladu.