V sobotu 24. března se uskutečnily první letošní zážitkové jízdy vlakem po industriálních památkách Kladna a blízkého okolí. Cestující se podívali také do Vinařic.

Zážitkové jízdy po kolejích pravidelně pořádá již několik let Kladenská dopravní a strojní s.r.o. ve spolupráci se Statutárním městem Kladnem. Na své si přijdou hlavně vlakoví fanoušci (říká se jim všeobecně „šotouši“), ale i ostatní, které zajímá historie dolování uhlí a hutnictví.

Třívozová souprava tažená lokomotivou 730 624-4 v pestrých barvách vyrazila z kladenského hlavního nádraží před čtvrt jedenáctou dopolední. KDS má „ponorku“, jak se jim dle tvaru přezdívalo, vyvedenu ve fialovo-šedé kombinaci s černým a zeleným pruhem. Jízda i se zastávkami trvala takřka čtyři hodiny. Pasažéři se poprvé od roku 1982 dostali i na nádraží do Vinařic. Za celých 36 let od zrušení provozu trati mezi Dubím a Zvoleněvsí zde osobní vlak s cestujícími nejel. Trať dnes končí pod zahrádkářskou kolonií, zbytek byl snesen. Milovníky ruin potěší torzo cihelny s dosud stojícím komínem.

Stěžejní zastávkou bylo ale nádraží Kladno-Dubí s unikátní hrázděnou budovou, na které vlak přijel ten den několikrát. Postupně se všichni podívali i do areálů Poldovky a Kablovky (dnes NKT Cables). Pochopitelně, zejména obří prostory bývalé Poldi pomalu mizí, ale z dálky byla vidět stále funkční Sochorová válcovna, dnes v majetku Třineckých železáren. Vleček a jinak nevyužívaných kolejí, po kterých se dá jet, po Kladně najdeme stále dost. Z bývalých dolů na černé uhlí však nezbylo již téměř nic a do Mayrovky, kde se nachází známý hornický skanzen, cesta vlaku tentokráte nevedla. Byla mimochodem doprovázena zasvěceným komentářem.

Bezesporu zajímavou zastávku představoval pozůstatek Vojtěšské huti, vůbec první svého druhu na Kladně. Trojice věžovitých vápenných pecí naštěstí stále stojí. Ani do elektrárny a teplárny Alpiq, kdysi byla také součásti Poldi, se po kolejích běžně nedostanete. Zážitkový vlak potěšil nejen všechny „na palubě“, ale i ty, kteří stáli kolem trati – a nebyli to jen fotografové, kteří o jízdě věděli dopředu. Vždyť na většině přejezdů nejsou lokomotivy s vagóny běžně k vidění. Dieselové „ponorky“ řady 730 s elektrickým přenosem výkonu byly navíc primárně určeny hlavně k posunu a tahání lehkých nákladních vlaků, nikoli těch osobních.

Druhá jízda vyrazila stejnou trasou po druhé hodině odpolední. Akcí tohoto typu bude letos více, jen je nutné si zarezervovat vstupenky s dostatečným časovým předstihem a vzhledem k několikahodinovému pobytu ve vlaku, který navíc jede poměrně pomalu, nejsou vhodné pro menší děti.

Autor: Aleš Dragoun