Pavel Hakim Majer zve opět fanoušky bojových umění na velkolepou show. Ve čtvrtek vypukne pod jeho režijním dohledem v kladenské sportovní hale devátá Noc Válečníků. Jak se na ni připravoval bojovník Jan Homolka, se dočtete v exklusivním rozhovoru.

V kolika letech jste začal s bojovým sportem a kdo vás k němu přivedl?

Začal jsem v devíti letech a přivedli mě k tomu napůl táta a Van Damme.

Provozujete i nějaké jiné sporty?

Mám rád všechny sporty, ale není na to čas. Třeba na horách už jsem nebyl čtyři nebo pět let. Všechno se točí kolem bojového sportu.

Co živí Jana Homolku? Je to boj mezi provazy nebo máte nějaké zaměstnání?

Boj to není, to by bylo fajn, živit se jen zápasením, ale to je jen občas nějaká kačka navíc, která pomůže. Živí mě tělocvična, kterou máme na Kladně, SKS Aréna, kde vedu soukromé tréninky. A také dělám filmového kaskadéra.

Povězte nám, jakého největšího životního úspěchu jste ve vaší kariéře dosáhl a jaké máte další cíle?

Největší úspěch byl v minulém roce profesionální Mistr Evropy K1. To byl největší z oficiálních úspěchů. Jinak za svůj osobní úspěch považuji, že mě to ještě pořád baví a mám chuť se v tom pohybovat, protože je to spousta let dřiny, často monotónní. Cíl, který mě teď láká je MMA, skutečně to vypinkat k další disciplíně v té kleci.

V MMA byste chtěl dosáhnout čeho?

Stejně, jako když jsem začínal s kickem, bylo pár zápasů a pak se uvidí. Úplně to nalajnovat nejde.

Nejsou tam ambice na mistra?

Ambice by byly, ten výhled je samozřejmě vždycky dál, než je to asi úplně reálné. Všechno závisí na spoustě podmínek. Jde do toho věk, také přicházejí nějaká zranění, musím se starat, vydělávat a tak dál.

Jak často trénujete a na co se před zápasy soustředíte a zaměřujete?

Před zápasem je to vždycky o té taktice na daného soupeře. Když jde o zápas na galavečeru, tak soupeře znám dopředu a trénink je upravený takticky i technicky na konkrétního soupeře.

Připravuje vás trenér nebo trénujete sám?

Trénuju sám, ale jezdím za jedním trenérem do Prahy a druhý za mnou dojíždí z Žebráku. Jsou to kamarádi, se kterými spolupracuji už několik let, a ti mě připravují na zápasy.

Jak obsáhlá je příprava na zápas?

Ve finálním případě by to byly třeba tři měsíce, ale to není v mých podmínkách úplně reálné, takže je to třeba nějakých šest týdnů hodně intenzívní přípravy. Trénuji šest dní v týdnu, dvoufázově, jednu až dvě hodiny za sebou.

Zmínil jste také kaskadérství? Jak jste se k němu dostal?

Právě přes bojové sporty. Oslovil mě kamarád, který už u kaskadérů byl, a postupně přišly další filmy, jako například Mission: Impossible 4, Wanted, Lidice a další.

Měl jste někdy jako kaskadér strach?

Jo jo, vždycky je tam nějaký strach, ale ve zdravé míře.

Využil jste už někdy v běžném životě to, co jste se naučil, mezi provazy?

Musím říct, že jsem rád, že ne, kromě nějaké strkanice, která pokaždé skončila dřív, než začala.

Kde je věková hranice toho, pokud by někdo chtěl začít s bojovým sportem?

Není vůbec omezená a přístupů je několik. Některé školy tvrdí co nejdřív, jiné zase, že kolem patnácti, šestnácti let. Máme českého top zápasníka Tomáše Hrona z Brna, který začal až někdy ve dvaceti a je ve světové špičce. Takže je to individuální a nikdy není úplně pozdě. Máme v klubu lidi, kterým je pětačtyřicet a je to super.

Co zranění při tréninku a zápasech?

Nebylo jich moc. Měl jsem taková ta běžná zranění jako naštípnutá žebra, zlomený nos, z těch nepříjemnějších zlomený palec u nohy a prasklý meniskus v koleni.

Jak jste se připravoval na Noc Válečníků?

Na začátku října jsem byl na operaci s meniskem, což mi přípravu trochu zkomplikovalo, ale jakmile to bylo možné, začal jsem trénovat tak, jak to dělám před každým zápasem.

Máte před zápasem nějaký rituál? A jestli ano, tak jaký?

Kdysi jsem četl knihu od šermíře Mijamota Musašiho Kniha pěti kruhů, kde píše, že válečník by tyhle věci mít neměl, protože když o ně přijde, mohlo by ho to oslabit. Takže se snažím takové věci nemít a spoléhám sám na sebe.

.

.