K svátku se musel uklidit dům, vynést špinavá voda, zahasit starý oheň a večer rozdělat nový. Byl to však také den, kdy se zemřelým a mrtvým předkům přinášely oběti, i živé. Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší zemřelých. Věřilo se, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Může dojít k setkávání živých a mrtvých.

Aby duchové viděli na cestu, lidé jim svítili svítilnami z vydlabaných řep, převlékali se do starých hadrů a malovali si obličeje, aby byli ochráněni před zlými duchy. Dnes se místo řepy používají dýně, neboť jich roste více a jsou i praktičtější.

A jak se dostal tento anglický svátek na americký kontinent? Když přistěhovalci ze Skotska a z Irska přišli do Nového Světa (prchali před hladomorem), přinesli si sebou své tradice, pověry i strašidla. Věřili, že poslední říjnový den po setmění se jejich duchové v tento večer prochází s nimi. Chodili na návštěvu k sousedům i za vzdálenějšími přáteli, nebo příbuznými. A aby se svým duchům přiblížili, oblékali se do kostýmů a masek.

Trick and Treat označuje formu koledy – buďto koledník dostal výslužku (Treat) nebo pohrozil nějakou neplechou (Trick). Celý svátek je spojený s neplechou, proto začali koledníci (původně mladí muži, ne děti) nosit kostýmy, aby nebyli poznat. Také můžeme vidět Smrtky rozdílných velikostí a nápisy „Odpočívej v pokoji“ a improvizované hroby na zahradách. Smrt je v tento den brána humorně s tím, že patří k životu.

Oslavy v anglických rodinách kdysi dávno probíhaly velmi radostně a společensky. Když bylo pěkně přes den, jezdili lidé v žebřinových, anebo v jiných vozech vystlaných senem a takto navštěvovali své vzdálené přátele. Scházeli se v domácnostech. Pekli kukuřici nebo vařili sirup a po zhoustnutí jej lili po troškách do ledové vody nebo sněhu a tvary potom mlsali jako dnešní bonbóny.