Ještě za tmy jsem se potichu vykradla do kuchyně. Na lince ležela husa – včera jsem ji vyndala z mrazáku, aby se krásně rozmrazila. Dnes nás čeká pořádný vývar a slavnostní oběd, tak jak to má být v neděli. Než se vzbudí děti, chci si všechno v klidu připravit.

Jenže sotva otevřu lednici, ozve se ze dveří tiché: „Mami, už budeme vařit?“ A je to jasné – malí kuchaři jsou připraveni.

Poznáváme vnitřnosti

První úkol je jednoduchý. „Podívejte, tohle jsou kachní vnitřnosti,“ ukazuji dětem a rozkládám na prkénko křídla, krk, srdce, žaludek a krásně červená játra. „A my si dneska zahrajeme hru – kdo pozná co?“

„Tohle je srdíčko!“ vykřikne dcera nadšeně. „A tohle… nějaký sáček?“ váhá syn.

„To je žaludek,“ vysvětluji a ukazuji mu, jak ho rozříznout a pořádně vyčistit. Potom společně vnitřnosti nakrájíme a dáme do velkého hrnce spolu s křídly. Zalijeme vodou, osolíme a zapálíme plamen. „A teď budeme čekat, až nám vývar začne bublat.“ Správný vývar se děla pomalu a aspoń 2 hodiny. (Foto zde úmyslně není, ať nemáte nápovědu).

Už naše babičky dobře věděli, že zvlášť v zimních měsících takový vývar, s láskou připravovaný, je téměř všelék.

Kouzelná játra a malé ručičky

Mezitím se vrhneme na játrové knedlíčky. Játra naškrábu zubatým nožem do mísy a děti si berou na starost dochucování. „Sůl, pepř, majoránku, česnek,“ odříkává syn, zatímco dcera nadšeně rozklepává vejce a přisypává strouhanku.

„Můžu míchat?“ ptá se netrpělivě a už má ruce v míse. Těsto lepí, ale to je přece ta zábava! Společně děláme malé knedlíčky a ukládáme je do lednice.

Pečená husa s dětskou nádivkou

„A co budeme dělat teď?“ ptají se nedočkavě.

„Teď přijde na řadu nádivka!“ odpovídám a podávám jim misku se starším pečivem. „Natrhejte ho na malé kousky.“

Děti nadšeně trhají a já mezitím krájím červenou cibuli. Pak přidáváme vejce, sůl, pepř, majoránku, česnek a nakonec zeleninu. „Klidně tam dejte i tu mraženou směs,“ radím a sleduji, jak malí kuchaři míchají.

„A kam to dáme?“ ptá se syn.

„Dovnitř kachny,“ odpovím. Když ji máme naplněnou, podlijeme vodou a dáme do trouby na pomalé pečení. Nastavujeme teplotu na 120 °C a vysvětluji dětem, že musíme být trpěliví – husa se peče pomalu a dlouho.

„Až ji obrátíme, potřeme ji medem,“ mrknu na ně a vidím, jak se jim rozzáří oči. „Můžu to dělat já?“ těší se dcera.

Dokončujeme vývar

Po dvou hodinách přidáme do vývaru zeleninu a přichází kouzelný okamžik – vhazujeme játrové knedlíčky. „Až vyplavou nahoru, jsou hotové,“ vysvětluji. Děti sledují hladinu s napětím, jako by čekaly na zázrak. A když první knedlíček vystoupí, ozve se vítězoslavné: „Jéééé!“

Bramborové knedlíky s vůní zimy

Brambory jsme si uvařili zvlášť. Nechali jsme je vychladnout za oknem – zimní vzduch jim dodal ten správný šmrnc. Děti je teď strouhají na jemném struhadle.

„Teď přidáme vajíčko, sůl a mouku,“ říkám a nechávám je znovu míchat těsto. Společně tvarujeme knedlíky a házíme je do vroucí vody. „Musíme promíchat, ať se nepřilepí,“ upozorňuji a děti opatrně sahají po vařečce. Po chvíli se knedlíky objeví na hladině – hotovo!

Slavnostní hostina

Husa je krásně upečená, leskne se po medovém potření a nádherně voní. K ní servírujeme červené zelí a bramborové knedlíky. Na druhý chod máme vývar s játrovými knedlíčky.

„Mami, to bylo super,“ pochvalují si děti, zatímco se všichni pouštíme do jídla.

A já si říkám, že tahle nedělní hostina nebyla jen o skvělém jídle. Byla hlavně o tom, že jsme ji uvařili spolu. A to je ten největší poklad.

Dobrou chuť a krásnou neděli!

Husí hody pro svou rodinu připravila zástupkyně šéfredaktora KL, o kvalitě husy hovoří její vynikající chuť a o tom, že na rozdíl od těch z běžného obchodu, nebyla její hmotnost navýšena vodou, hovoří fakt že při přípravě ztratila objem minimálně.

-staha-