Bylo poledne a krajina kolem Dolína byla zahalená do těžké mlhy. Slunce jen občas prosvitlo skrz šedivou clonu, ale přesto na lukách pod Slaným zavládl neklid.

Na starém dubu seděla káně lesní jménem Runa. Byla to hrdá obyvatelka těchto končin, kde vládla vzdušnému prostoru už několik zim. Pod jejím bystrým pohledem se rozprostírala louka, kde hledala myši a hraboše

To odpoledne však nebylo klidné. Ve 13:30 se na louce zjevil vetřelec – mladý samec káněte, kterého hnala odvážná touha dobýt si nové území. Runa, která chránila svou domovinu, spustila poplach. S ostrým skřekem se snesla ze svého dubu a rozepjala křídla, která se zdála nekonečně velká proti bledému nebi.

Mladý vetřelec, říkejme mu Jantar, se však nezalekl. I on chtěl ukázat svou sílu. Začala vzdušná mela, která upoutala pozornost všech ptáků v okolí. Sýkory se schovávaly ve větvích, vrabci v křoví a vrány ze zvědavosti přihlížely z bezpečné vzdálenosti.

Runa i Jantar stoupali a klesali v divokých spirálách. Křídla svištěla vzduchem, ostré drápy se míjely jen o centimetry. Mlha jim chvílemi ztěžovala výhled, ale jejich instinkty byly silnější. Boj pokračoval a zdálo se, že ani jeden z nich nechce ustoupit.

Kolem třetí hodiny, kdy se na chvíli mezi mraky objevilo slunce, Runa předvedla odvážný manévr. Prudce klesla k zemi, jako by vzdávala svůj boj, a Jantar se za ní vrhl. V tu chvíli však Runa vylétla zpět vzhůru a obratně se dostala za jeho záda. S ostrým výkřikem naznačila svou převahu a Jantar, unavený a zaskočený její lstí, nakonec zamířil pryč.

Ve 16:00 se nad Dolínem opět rozhostil klid. Runa se vrátila na svůj dub, kde si vydechla. Mlha zůstala, ale na lukách zavládl pořádek. Ptáci v okolí si s úlevou vyprávěli o jejím vítězství. Runa zůstala královnou hájecké louky, připomínajíc, že domov se musí chránit, i kdyby to znamenalo čelit mlze a neviditelnému světlu.

Fakta o káněti lesním:

Velikost a váha: Káně lesní (Buteo buteo) má délku těla 50–57 cm, rozpětí křídel 113–128 cm a váží 600–1200 gramů. Samice bývají větší než samci.

Hnízdění: Staví hnízda vysoko na stromech, většinou v lesích poblíž otevřených luk. Snáší 2–4 vejce, která inkubuje 28–30 dní.

Zajímavost: Káně lesní má proměnlivou barvu peří – od tmavě hnědé po téměř bílou, což ji činí jedním z nejrozmanitějších dravců ve vzhledu. Její charakteristický křik připomíná táhlé „píí-jéé.“

Strava: Živí se především drobnými hlodavci, hmyzem a mršinami. Její přítomnost je důležitá pro regulaci populace hrabošů. 

Káně lesní je symbolem majestátnosti a svobody našich luk a lesů, chrání rovnováhu přírody a inspiruje Svou odvahou i důstojností.

Autor: -staha-. Foto: Dagmar Stříbrná

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.

Chcete vidět víc z unikátních fotografií  Dagmary? Klikněte ZDE