Teplárna Kladno Dalibor Janda v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • Škola E. Beneš Kladno
  • SAMK
  • Práce ve Slaném

Povídka Kladenských listů: Statek v nesnázích II.

Neděle, 4. července 2021 09:00

V pokračování povídky Kladenských listů se dozvíte, že do boje se zapojuje Jindřiška, Veronika a Tereza, kamarádky Anny Kovandové. Jízda začíná.

Čtyři autorky, Dagmar Lachmanová, Radmila Tomšů, Jana Jurmanová a Kateřina Vágnerová plánují pokračování knihy Statek je rodu ženského. O čem bude?  Takovou malou ochutnávku v podobě série drabblů, si nyní můžete přečíst.

Dámská jízda

– téma Zázrak moderní techniky

„Taky se vám, ženský, zdá, že se tu dějou divný věci?“ postavila Anna buchty doprostřed stolu. Účastnice pravidelného čtvrtečního babince sborem přisvědčily.

„Hu hás se zhtatiho koho,“ zamumlala s plnou pusou Jindřiška. „Mách to dobrý!“

„Nám někdo postříkal fasádu,“ zamračila se Tereza. „Je třeba s tím něco udělat!“

„Chlapi by mohli hlídat!“

„Naši chlapi, jo? Leda tak hospodu, vždyť chodí do práce!“

„Já celý noci nespím, čumákuju u okna, ale stejně v tý tmě vidím prd,“ postěžovala si Veronika.

„Há bych veděha,“ spolkla Jindřiška poslední sousto. „Pořídíme kamery. S nočním viděním. Nebo fotopasti. To by bylo, abysme toho hajzla nedostaly!“

 

Čauodějnice sou puíma!

– téma Až budeš zas malá

Rozárka nadšeně vběhla do kuchyně: „Mami, teta Bibi mi udělala kuásný nehty!“

Marušce zaskočilo. „Černé? To snad ne! Ať to okamžitě smyje!“

Rozárka začala natahovat: „Mně se líbí! Máme je stejný! Bibi, Pepina a já! Sme kuásný!“

„Bibi a Pepina ať si mají, co chtějí, ale ty do školky s černými nehty chodit nebudeš! Vypadáš jak čarodějnice!“

„Čauodějnice sou náhodou puíma!“

„Broučku, až jednou budeš velká, tak si dělej, co chceš. Dokud jsi malá, budeš poslouchat maminku!“

Rozárka se zamračila: „Až já budu jednou velká, tak ty budeš malá! A budeš poslouchat ty mě! A taky nebudeš mít čeuný nehty!“

 

Úlovky z fotopasti

– téma Sebranka

Nad počítačem se skláněly čtyři hlavy. Anna proklikávala obrázky, zachycené fotopastí.
„Někdo tam jde!“
„Hele, starej Veverka, jde z hospody! Ježišmarjá, vidíš, co dělá? Dyk von vytahuje…“
„Chlívák jeden, na naše růže! Pak se divím, že nerostou!“
„Ale dobrý rozlišení to má, holky, vidíte?“
„Hele, zase někdo! A je jich víc!“
„Zvětši to!“
„Vrať to!“
„Na Veverku???“
„Ale ne, na tu poslední… tyhle neznám! To budou voni, ta sebranka, co tady škodí!“
„Sakra, nemůžou se obrátit? Nevidím obličeje! Hej, obrať se, vejre!“
„Už se otáčí!“
„Ježíšikriste!“
„Moje srdce!“
„To snad ne!“
„Fuj, ty vole!“
Pohlédly na sebe, v očích zděšení.

 

Neznalost zákona neomlouvá

– téma Právo být zapomenut

„Tak podívejte,“ práskla Anna před Smrčka složkou fotografií.

„Vy chcete podat na pana Veverku trestní oznámení? Za co? Za zničené růže? Nebo za obnažování na veřejnosti?“ probíral se zmatený Smrček hromádkou.

„Ne!“ štěkla Anna. Zapíchla prst do poslední fotografie. „Vidíte? To je ta sebranka, co tu ničí kde co! Ty měl Houba najít a zavřít!“

Smrček vyvalil oči. „A co já s tím? Dyť maj na hubách masky! Jedna smrtka jako druhá! Koho mám asi tak zavřít? Ty fotky máte odkud? Z kamery? Fotopasti?“

Anna přikývla.

„Tak to máte problém. Hele, koukejte zmizet a buďte ráda, že na to zapomenu!“

 

Jemná pobídka shora

– bonus, téma Motivační dopis

Vážený,

takto jsem si naši spolupráci opravdu nepředstavoval. Dostal jste dostatečně zaplaceno na to, aby věc pokračovala mnohem rychleji. Máte též moji plnou podporu (vy víte kde), abyste mohl efektivněji využívat vaši znalost regionu, která byla hlavním důvodem, proč jsem vás oslovil.

Podle plánu už mělo být získáno daleko více, než se vám dosud podařilo. Skupina, kterou řídíte, je zjevně málo výkonná. Doporučuji razantnější přístup.

Víte dobře, že pokud tuto záležitost neuzavřeme do stanoveného termínu, celá akce padne a jak vy, tak já přijdeme o velké peníze. A věřte mi, že já si své zájmy ohlídat umím.

Váš nespokojený zadavatel

 

Motýl mávl křídly

– téma Motýlí křídla

„Cos nás svolala tak narychlo? Co se děje, že to nesneslo odkladu? Kyne mi doma těsto!“ mračila se Veronika.

„Někde hoří?“ zajímala se Tereza.

„Nehoří, ale už mi zapaluje!“ prohlásila vítězoslavně Anna.

„Cože?“ ozvala se Jindřiška.

„Sedněte si. To musíte vidět!“ Anna plácla o stůl kusem papíru.

„Tohle poletovalo na návsi jak motýlek. Víte, jak nesnáším binec. Takže to seberu, jdu ke koši, ale nedá mi to a začtu se. A jen zírám. Však koukněte samy. Já z toho byla úplně štajf.“

Nad papír se sklonily tři hlavy.

„Skupina? Razantnější přístup? Nespokojený zadavatel? Proboha!“ vyjekla Tereza. „My tu máme mafii!“

 

 

Co ztratil obr BRR

– téma Mrtvá schránka

Starostu s košíkem hub málem porazilo hejno rozjívených dětí.

„Co se tu děje?“ obrátil se s úsměvem na Annu.

„Udělaly jsme s děvčaty vnoučatům bojovku,“ pochlubila se Jindřiška.

„Koukejte! Obr BRRR ztratil brýle!“ ukázala starostovi Veronika „tajnou zprávu“.

„Všechno vyluštily. Teď hledají poklad,“ doplnila Tereza.

„Šikovný babičky,“ ocenil starosta. „Nechcete udělat podobnou hru i na obecní dětský den?“

„Proč ne,“ pokrčila rameny Anna. „Něco vymyslíme.“

„Babí, máme ho!“

„Poklad, super, koukej, babi!“

„Byl v seníku, zahrabanej, ale my ho stejně našli!“

„V seníku?“ zarazila se Anna. „Vždyť…“

Z křoví se vyřítila banda kostlivců se svítivě zelenými parukami.

Starostovi spadla brada.

 

Z nadhledu

 – téma Síly v pozadí

Maruška našla Darju u počítače se studeným kafem.

„U snídaně nepracuj, není to zdravé,“ usmála se.

„Podívej, Maruško!“

 „Na ten flek? Co je to?“

„Zabarvila jsem na katastrálních mapách statky, které jsou už buď prodané, nebo se prodeje chystají. Nebo se tam dějí divné věci.“

„Jak to víš?“

„Včera jsme měli sezení s kolegy z jihočeských realitek. A slovo dalo slovo. Tolik najednou se tu nikdy neprodávalo!“

„Kdo je kupec?“

„Pokaždé někdo jiný… Ale to neznamená, že za tím nemůže být někdo další. Navíc, když koukneš, dávají dohromady obrovskou ucelenou oblast.“

„A tohle vykousnutí?“

„To je právě váš statek, Maruško.“

 

Co teď, šéfe?

– téma Patent na rozum

„Šéfe, nám někdo vykradl sklad!“

„Jak, vykradl! Našli to nějaký fakani! Lítají v tom nahastrošený po celý vesnici!“

„Ale co teď? S holou hubou strašit nejdu! Víš, co dalo práce sehnat ty masky?“

„Musíme přitvrdit,“ vzpomněl si šéf na instrukce. „Věc jde pomalu! Jestli to nedopadne, přijdu o prachy! A vy taky!“

„Tak já vypustím Kovandům kola vod traktoru. To se blbě fouká!“

„Maj kompresor, vole!“

„Tak to kuchnu nožem!“

„Už si někdy kuchal kola vod traktoru, vole?“

Šéf nevěřícně sledoval probíhající debatu. Pak sáhl do kapsy, vytáhl cigarety a významně cvaknul zapalovačem: „Fakt vám musím napovídat jak ve škole?“

 

Bacha, akce

– téma Půst

Tmou se tiše pohybovaly čtyři postavy.

„Vole, ty punčochy děsně škrtěj!“

„Masky byly lepší! V tom se nedá dýchat!“

„Se nediv, funíš jako hroch!“

„Ticho, chlapi! Slyšíte to? Tady vrčí nějaký psisko!“

„Pes ne! Psa se bojím! To tam nejdu!“

„Ehm… to jsem já…“

„Tak proč na nás vrčíš, vole?“

„Nevrčím, kručí mi v břiše, dementi!“

„Ty držíš půst? Velikonoce už byly!“

„Majda je v práci a lednice je prázdná, co já s tím?“

„Tušíš něco o existenci obchodů?“

„Prachy, vole, kasu drží stará!“

„To ti nedá ani na svačinu?“

„Volové, jdem na akci, nebo budem kecat až do rána?“

 

Bacha, akce podruhé!

– bonus, téma Kmen – Mix stylů, aneb napodob tvůrce

Pod podrážkami se mi rozstříkl písek.

Požár se po kmeni staletého dubu vyšplhal až ke krovu statku.

Osvětlil řadu mrtvých těl.

 

Ze stodoly vyběhl muž, ozbrojený po husitsku kosou a sudlicí. Můj meč zavířil a zkřížil se s  kosou. Upadla i s rukou. Co nadělá kosa proti meči! Ruka je plná krve. Meč plný žízně!

Nic mě nezastaví!

Ani ruka se sudlicí!

Ani ta šílená ženská s pletací jehlicí a nahýma kozama!

Ani ta koza s rohama!

 

Písek mi uhnul pod nohama.

Prdelí kadí hadi mor!

Slova zaklínadla přehlušila hukot požáru. Resonovala mou myslí a bušila a bušila a bušila…

 

Modře a rychle

– téma V cizích botách

Na dveře dopadaly těžké údery. Muž v posteli se zavrtěl.

„Šéfe!“

„Vzbuďte se!“

„Votevřete, honém!“

Dopotácel se ke dveřím.

„Bože, chlapi! Jak to vypadáte? Měli jste podpálit stodolu, ne sebe!“

„To Tonda! Sletěl do hnoje!“

„Vy jste chtěli podpálit hnojiště, pitomci?“

„Né! Krovy! Kamenný zdi nechtěly hořet!“

„Tak Tonda vylez na žebřík…“

„A dál?“

„Von se žebřík do toho sajrajtu zabořil a Tonda tam spad. S hořícím zapalovačem…“

„Blaflo to, šéfe! Rychle a modře! Jako v akčňáku!“

„Šéfe, takhle nemůžu přijít Majdě na voči! Puč mi ňákej vohoz a taky boty… Vona mi jedna v tom hnoji tak nějak zůstala…“

Poslední díl si přečtěte příští pátek 9. července.