Po dobu posledních šesti týdnů publikovaly Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice nejlepší ze stovek esejí zaslaných do vědomostní soutěže Lidice pro 21. století. Ze třicítky uveřejněných textů teď redakce vybírá tři nejlepší, jejichž autorky obdrží Cenu Kladenských listů.

Také v letošním roce obdržela porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století stovky esejí na pečlivě vybraná témata. Deseti až čtrnáctileté děti a mládež ve věku od patnácti do devatenácti let se v textech zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé práce jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice po dobu šesti týdnů přinášely čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných textů. Tři nejlepší se redakce rozhodla odměnit Cenou Kladenských listů.

„Práce zaslané do soutěže Lidice pro 21. století jsme publikovali už v loňském roce. Tehdy vznikla myšlenka udělení Ceny Kladenských listů, kterou letos poprvé realizujeme. Přečetl jsem tři desítky textů, z nichž jsem měl určit tři nejlepší k ocenění. Do užšího výběru se mi ale dostalo mnohem více prací. Rozhodl jsem se proto několika dalším dopřát alespoň čestnou zmínku,“ uvedl za redakci Listů Jaroslav Keimar, který připojil krátký komentář ke každé z oceněných prací.

Cena Kladenských listů:

Vlastizrádce – Anna Benešová

Práce Anny Benešové zaujme nejen expresivním výrazivem. Vnitřní monolog ústřední postavy je chaotickým, ale uvěřitelným proudem myšlenek a asociací, kterému dodává na důvěryhodnosti užití hovorové češtiny. Co se obsahu týká, pohybuje se autorka patrně v padesátých letech a na konkrétním případě ilustruje, jak vyprázdněnými a ideologicky znásilněnými tehdy byla slova jako vlastenec nebo vlastizrádce. A bohužel nezůstalo jen u slov. Znásilněny byly i nesčetné lidské příběhy. Jako třeba zrovna tento.

Vlastenec – zbabělec? – Kateřina Brožová

Kateřina Brožová ve svém textu dokázala v několika větách nahlédnout do hloubi duše manželky vysoce postaveného nacistického funkcionáře. Ukazuje, že svět není černobílý a Němec nemusí být nutně nacista. Stejně tak bezskrupulózní nacista nemusí být nutně špatnou hlavou rodiny. To ale nijak neomlouvá jeho válečné zločiny a jeho manželka si to dobře uvědomuje. Snad ze strachu o budoucnost svou a svých dětí, snad proto, že v ní ještě přežívají city k Wernerovi, však jeho žena neochotně přistupuje na onu zbabělou výmluvu, která nemá s opravdovým vlastenectvím nic společného. „Pro dobro říše.“

Epilog – Šárka Kozáková

Klidné, ale přitom hořce zoufalé jsou poslední vteřiny života ústřední postavy textu Šárky Kozákové. Mrazivá ironie se při monologu k hlavni pistole vrací jako bumerang a nutí čtenáře k zamyšlení nad tím, co je vlastně v životě důležité a co je naopak směšné a nepodstatné. A potom tok myšlenek navždy přeruší výstřel.

Čestné zmínky:

Hans – Dávid Cúth

Setkání – Magdalena Guričová

Vlastenectví nebo vlastizrada – Žofie Husáková

Jaká volba je ta správná – Zuzana Šaldová

Mnichov – Anna Závadová

Poznámka: Mnohé ze zaslaných prací nebyly opatřeny nadpisem. Pro účely publikace jsme se proto vždy snažili vybrat co nejvýstižnější titulek.

 Autor: (jk)