Také v letošním roce obdržela porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století stovky esejí na pečlivě vybraná témata. Deseti až čtrnáctileté děti a mládež ve věku od patnácti do devatenácti let se v textech zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé práce jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.

Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:

Na téma „O mrtvých jen dobře“ se rozepsala Šárka Kozáková, soutěžící v kategorii od patnácti do devatenácti let.  

„Měl jsem odjet do té Venezuele,“ Řekl mladý muž s hlavou v dlaních. „Esterko moje,“ řekl ženě na fotografii, kterou měl na stole, „Vždycky jsi věděla, že to se mnou bude těžké, věčně jsem měl ten svůj obchod, místo abych se ti věnoval. A teď je mně to úplně k ničemu. Teď záleží jen na tom, jestli je člověk Žid, a to my jsme. Ty můj malý Paganini,“ zavedl řeč k chlapci, který stál na fotografii vedle ženy, „Měl jsem tě odvézt pryč. Škoda takového mladého a talentovaného chlapce, mohl z tebe být výborný člověk. Teď jsi jen další číslo, další zbytečný jedinec,“ rozhlédl se po místnosti: „Je tu bez vás hrozné prázdno, do toho koncentráku jsem měl jet já, já za všecko můžu. Ale nebojte, za chvíli tu zase bude živo, jen co já nasednu na transport, tak se zde zabydlí nějaká šťastná vyhovující rodinka. Ale já na ten vlak nenasednu, já jim to tak lehce nedaruji,“ sáhl do šuplíku a vytáhl revolver. „Teď, těsně před smrtí, se mi v hlavě honí zvláštní myšlenky. Jestlipak se vám hlavou honily taky? Pořád jsem se bál, abych vás zajistil, ale to se mi nepodařilo. Peněz jsme sice měli hodně, ale před transportem vás to neuchránilo. Zklamal jsem všecky, hlavně svého otce. Vkládal do mě jako do svého jediného syna obrovské naděje. Podnik, který vybudoval, sice prosperoval, ale teď ho stejně zavřeli,“ s naprostým klidem čistil hlaveň. „Celý život jsem sbíral známky. A k čemu to bylo? K ničemu. Když mi bylo osm bál jsem se přijít domů, protože jsem si venku roztrhl kalhoty. Taky zbytečnost. Kolika věcí v životě se člověk zbytečně bojí,“ začal revolver nabíjet. „Před smrtí ti dojde, kolik věcí je v životě zbytečných. Já se třeba dříve hrozně bál toho, co si o mně lidé myslí. Teď se chystám spáchat jeden z největších křesťanských hříchů. Co si o mně asi lidé pomyslí? Víte, že je mně to úplně jedno,“ rozesmál se křečovitě do ticha. Přiložil si chladivou hlaveň ke spánku a zmáčkl spoušť.

Autor: Šárka Kozáková