Vedle slepice byly nejhojněji na venkově chované husy, zejména pro peří a pro chutné maso. Naši předci si neuměli představit pouť, posvícení, svatbu, obžínky atd. bez pečené husy.

Při obědě rozkrájel hospodář husu a dal pacholkovi a děvečce po stehně, aby hodně běhali a pracovali, pohůnkovi a skotákovi nebo učedníkovi dal po křídle, aby byli do práce „jako vítr“ a nikdy se lenosti neoddávali.

Jako o ptácích vůbec, tak o rodině husí bylo bájeno, že byla původně lidmi. Začneme hlavou rodiny houserem, ten byl důkladným pijákem, a proto prý dosud volá: „Dejte mně ještě máz!“ Husa, šetrná hospodyně posílá pro hospodáře do hospody housata, slovy: „Jděte zas už pro tátu!“ A housata poslouchají, napomínajíce tatíka: „Táto, pojďte domů, je večír!“ Husy prý často hledí vzhůru, a to prý proto, že jim Pán Bůh slíbil botky, aby nemusely stát bosé ve vodě, a tak vyhlíží k nebi, nese-li jim je anděl.

– Kdo chce rozumět husí řeči, nechť usekne hlavu bílému hadu, rozštípne ji a vloží do ní hrách a zakope v zahradě. Když pak hrách vyroste, ať sní první lusk a bude rozuměli husám.
– Když hospodář zakoupí husu, tak aby se držela doma, jde hospodyně pod komín a otočí ji třikráte okolo nohy, nebo jí vytrhne tři peří a dá je za trám. Místy huse umyjí nohy a vodu vylijí po síni. (Mělník.) Jinde zase radí, aby hospodyně koupené huse vždy třetí brk vytrhla, že se nikam toulati nebude. Koupí-li si někdo housata, nemá je první týden pásti, jinak mu prý pojdou.

Pověry spojené s nasazováním a líhnutím:
Na Štědrý den může hospodyně „napravit“ husy, aby mnoho vajec nesly. Natluče červených ořechů a jádra dá husám; kolik jader husa sežere, tolik prý nanese vajec. Místy dávají husám na Štědrý den žráti ze střevíce, aby šly k houserům a hodně nesly. Někde jim přidají ledku, by hodně štěbetaly; houser dostane česnek, aby byl bujný. Husy, které máji veliké kobylky, mnoho vajec nanesou.
– Na Slovensku umývají o štědrém večeru husám nohy, a ta voda se dá vypít „husákovi“, pak prý husy hodně ponesou a budou míti hojně housat. (Květy 1839.)
– Odcházejí-li hospodyně od večeře na štědrý večer, nebudou husy sedět na vejcích.
– Snese-li husa vejce na zahradě, přijdou prý do stavení zloději. Krade-li v noci zloděj husy, ozývá se prý jedna podruhé: „A mne taky vezmete, a mne taky vezmete?“ Tímto křikem často probudí hospodáře a zloděje zaženou.