Na Kladně, v malebné Bažantnici, kde se stromy dotýkají oblohy a slunce se třpytí na hladině rybníka, žila jedna maličká, ale statečná vodní želvička. Jmenovala se Lilli. Byla jiná než ostatní želvičky.

Zatímco si její sourozenci spokojeně vyhřívali krunýře na kamenech a jen sem tam si zaplavali pro chutnou svačinu, Lilli toužila po dobrodružství.

​Lilliiny oči byly vždy plné zvědavosti a její malé ploutvičky netrpělivě šplhaly po břehu, jen aby zahlédla, co se děje za rybníkem. Její velkým snem bylo prozkoumat celý svět, nejen rybník. Ostatní želvičky se jí smály. „Proč bys chtěla opustit náš krásný domov, Lilli?“ ptaly se. „Vždyť tady máme všechno, co potřebujeme!“ Ale Lilli věděla, že to není všechno.

​Jednoho dne, když slunce zapadalo a rybník se zbarvil do odstínů oranžové a fialové, si Lilli všimla něčeho zvláštního. Na samém okraji rybníka, těsně u staré vrby, ležela malá, lesklá mince. Vypadala, jako by právě spadla z oblohy. Lilli nikdy nic takového neviděla. Opatrně se k ní připlížila a dotkla se jí čumáčkem. Mince zavibrovala a z jejího středu se ozval tichý hlásek: „Jsem mincí přání. Ten, kdo mě najde a odvážně si něco přeje, tomu se to splní.“

​Lilliina srdíčko se rozbušilo. Mohla si přát cokoliv! Bohatství? Věčnou spoustu jídla? Ne! Lilli si přála něco mnohem důležitějšího. „Přeji si,“ řekla nahlas, aby ji mince slyšela, „abych mohla prozkoumat svět a vrátit se domů s příběhy, které obohatí všechny v rybníku!“

​Mince se rozzářila jasným světlem a Lilli pocítila, jak se její krunýř stává lehčím a ploutvičky silnějšími. Druhý den ráno se Lilli vydala na svou velkou cestu. Šplhala přes kameny, protahovala se pod kořeny stromů a objevovala nové vůně a zvuky. Setkala se s moudrou sovou, která jí vyprávěla o dalekých horách, a s veselou veverkou, která jí ukázala nejchutnější lesní plody. Viděla vysoké budovy, slyšela podivné zvuky města a dokonce zahlédla i barevné květiny, které nikdy v rybníku neviděla.

​Někdy byla Lilli unavená a stýskalo se jí po domově, po klidné hladině rybníka a po svých sourozencích. Ale vzpomněla si na své přání a na to, kolik toho ještě musí objevit. Každý den sbírala nové příběhy, nové znalosti a nové zkušenosti.

​Když se po mnoha týdnech Lilli vrátila do Bažantnice, nikdo ji skoro nepoznal. Její krunýř byl sice trochu poškrábaný, ale její oči zářily novým poznáním. Seskupila všechny želvičky kolem sebe a začala vyprávět. Vyprávěla o obřích stromech, které sahají až do mraků, o rychlých autech, která jezdí po dálnicích, a o lidech, kteří se smějí a pláčou. Vyprávěla o krásách světa, ale také o jeho výzvách.

​Ostatní želvičky poslouchaly s otevřenými ústy ani pan kapr si to nenechal ujít. Najednou si uvědomily, že svět je mnohem větší a rozmanitější, než si kdy dokázaly představit. Lilliin návrat změnil celý rybník. Želvičky se staly zvědavějšími, odvážnějšími. Některé se dokonce odhodlaly na menší výpravy za rybník, jen aby se vrátily s vlastními malými příběhy.

​A Lilli? Lilli se stala nejoblíbenější želvičkou v Bažantnici. Každý večer, když slunce zapadalo a rybník se zbarvil do odstínů oranžové a fialové, Lilli vyprávěla nové příběhy. Připomínala všem, že i když je domov krásný a bezpečný, je dobré se občas vydat za jeho hranice, objevit něco nového a vrátit se s pokladem příběhů, které obohatí nejen nás, ale i ty, které milujeme.

A tak Lilli žila spokojeně v Bažantnici, vždy připravena na další dobrodružství, ať už velké, nebo malé.

Autor: -red- Foto: Jana Košková, Bažantnice

Víte kdo je Jana, další v řadě spolupracovníků Kladenských listů?

Jana Košková, mladá pohledná maminka, která se před dvěma lety zamilovala do zachycování okamžiků všedního dne prostřednictvím fotoaparátu. Záhy se u ní projevil vrozený talent a vydala se na dráhu fotografky přírody. Její koníček přerostl ve vášeň, která jí přináší klid a uspokojení v dnešním uspěchaném světě. Je a bude nám ctí, přinášet vám její nádherné fotografie ať už formou pohádkových příběhů a nebo jako reportáže.