Lukostřelec z doby kamenné, unikátní nález u Třebíze, zemřelý patřil k tehdejší elitě

Unikátní nález z doby 2 500 až 2 200 let před naším letopočtem se podařil archeologům 18.července v ranních hodinách. Objev archeologové učinili během záchranného výzkumu před výstavbou dálnice D7.

Foto Labrys. Velmi opatrné odrývání hrobu pravěkého lukostřelce týmem archeologů.

Bohatá pohřební výbava společně s pozůstatky někdejší mohyly nad samotnou metr hlubokou pohřební jámou napovídají, že šlo o příslušníka tehdejší elity společnosti kultury zvoncovitých pohárů.

Lukostřeleckou výbavu v podobě kamenné nátepní destičky, jež chránila střelcovy zápěstní cévy doplnil nález tří keramických nádob, které obsahovaly pohřební obětinu ve formě různých surovin.

Foto: Labrys. Přes 4000 let starý hrob pravěkého lukostřelce poblíž Třebíze na Kladensku. Jíl v půdě kostru značně rozložil.

Archeolog Milan Kuchařík uvedl: „Jde o luxusní záležitost. Běžně se vyráběly spíš například ze dřeva či kostěné. U luku by zpětný pohyb tětivy mohl pohmoždit pokožku. Na zápěstí se destička přivazovala pomocí kožených řemínků,“

Brousek na šípy se žlábkem a kamenný hrot šípu potvrzují že šlo o lukostřelce. Dřevěné části jako dřík či křidélka střeliva a samotný luk bohužel podlehly času. Kostra se dochovala jen částečně s ohledem na působení jílovité hlíny.

Foto: Labrys Pohřební výbava lukostřelce. Vpravo je patrný žlábkovitý brousek na šípy.

„Zemřelý uložen na levý bok s hlavou orientovanou k severu. Pokud by šlo o ženský skelet, ležela by naopak na pravém boku s lebkou směrem k jihu,“ doplnil Kuchařík z archeologické instituce Labrys.

Foto: Labrys Destička kamenného nátepníku v místě nálezu u jedné z kostí na střelcově pravé ruce, kterou držel luk. Levou napínal tětivu.

Vedoucí technik společnosti Labrys Josef Mašek uvedl: „Našli jsme i část kamenné sekerky. Při práci bylo třeba postupovat s nejvyšší mírou obezřetnosti, aby nám neunikla sebemenší kůstka či kus artefaktu. Proto odkrývání hrobu někdejší mohyly trvalo dva dny.“

„Unikátnost místa spočívá i v tom, že se zde nachází skupina pohřebišť z různých období, která se vzájemně překrývají,“ dodal archeolog.

Pravěká archeologická kultura zvoncovitých pohárů byla rozšířena po velké části Evropy a především se vyznačovala charakteristickými keramickými nádobami tvaru obráceného zvonu. Lze ji datovat do pozdní doby kamenné – eneolitu až rané doby bronzové zhruba 2800–1800 před naším letopočtem.

Foto: Labrys Kamenný hrot šípu, který měl kdysi nebožtík u sebe, i s rozloženými dřevěnými částmi na poslední cestu.

Pohřebiště ukazují, že tamní společenství tvořily spíše menší skupiny lidí, pravděpodobně několik rodin. Počet pohřbů na typických pohřebištích se pohyboval v nižších desítkách jedinců.

Mohylové hroby mívali jen ti nejzámožnější. Rozdělení tehdejší společnosti na třídní vrstvy a rozdílné postaveni naznačuje i pohřební výbava, která se u různých jedinců značně lišila.