Ještě před Ježíšovým rozsudkem o jeho ukřižování seděl jeden z jeho učedníků, Petr, venku na nádvoří. Přišla k němu služka, která si ho pamatovala, a řekla mu: „Vždyť ty jsi přece byl s tím Ježíšem Galilejským!“ Ale Petr ji hned odsekl, že vůbec netuší, o čem to mluví, že se nejspíš úplně pomátla… Pak raději vstal a ubíral se pryč, směrem k vstupní bráně. Tam stála skupinka lidí, kteří se o něčem bavili. Uviděla ho ovšem další žena a ta nahlas v té skupince zmínila, že to je ten, co se zná s Ježíšem Nazaretským. On to však zaslechl a zase se bránil, že nikoho takového nezná. Kousek dál stála ovšem další skupinka lidí, kteří si byli pevně jisti tím, že Petra viděli v Ježíšově společnosti, a tak mu říkali, že už jeho nářečí ho prozradilo. On však byl již celý nervózní a potřetí odvětil, že ho nezná. V tu chvíli ovšem zakokrhal kohout a on si vzpomněl na to, co mu Ježíš předpovídal: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ a studem nad sebou se rozplakal.