Meluzina či větrnice v životě naších předků

Byla ženou větru, které se říkalo Meluzina či Větrnice. Slovanský lid si ji představoval jako bílou paní s rozpuštěnými vlasy a bosýma nohama.

Místy je pojmenovali i „matkou větrů“ a připisovalo se jí hučení větru. Když vítr silně fučí, říká lid, že Meluzina pláče a sype jí mouku i sůl za okno, někde postaví hospodyně plnou mísu nebo ošatku mouky na okno nebo na kůl u plotu. Vyfouká-li vítr mouku, přijala prý Větrnice oběť (větrům se všeobecně pro uklidnění obětovala mouka).

V okolí Ještědu házeli Meluzíně krupici do povětří se slovy: „Tu máš, bohyně! – tu máš na kaši – pro své děti.“ Někde věří, že Meluzína naříká hladem, a proto ji sypou mouku vikýřem.

O štědrém večeru naši předci nezapomínali na živly: hospodář metal do vzduchu hrst mouky jakožto oběť pro Meluzínu, která se vichřicí ohlašovala a s dětmi, svými dušemi, které má pod ochranou – kvílela.

– Tam, kde o štědrém večeru jedli hrách, vzal hospodář čtyři zrnka z mísy. Jedno hodil na stranu východní, druhé na stranu západní, třetí na severní a čtvrté na jižní, aby zlé větry netrápily a Meluzína neskučela.
– Jinde vzal hospodář o svatvečeru tři lžíce jídla a hodil je do kouta se slovy: „Zde jest podíl Meluzíně, aby Meluzína neskučela.“
– Na některých místech házejí doposud mouku nebo chlebové drobečky oknem, aby neškodil vítr domu.
– Ozývá-li se v krbu, házejí do ohně jablka a ořechy, aby se nasytila.
– Při prudkém větru vynáší hospodyně na práh díži, pometlo a hřeblo, aby Větřice nepoškodila stavení.
– Fičí-li pronikavý vítr, jest očekávati déšť a kroupy, není v tu dobu radno vynášet „páperky“, sice by se nedržely husy doma.

Na horách Orlických je známé říkadlo:

Fičí vítr v lese (v létě), hospodyně nese

Meluzíně mouky, aby kroupy nepotloukly!

Fičí vítr v poli, Meluzinu hlava bolí,

dejte jí na okno soli, by vám nepotlouklo v poli!

V Krkonoších mají Meluzínu za „pláč“ divé ženy, která lítá po horách. Žádný horal se nevydá při skučení Větřice na cestu, jsa přesvědčen, že by zabloudil i na známém místě. Jediný prostředek je snísti tři sousta nebo alespoň tři drobečky chlebové, proto nevykročí horal z domu bez kousku chlebíčka.

Za silného větru vychází hospodář před stavení a volá třikráte v tu stranu, odkud Meluzína kvílí: Leť už od mého domu, vleť si do svého boru!

– V době na konec masopustu navštěvuje Meluzína lidi, chodí po vsích a dohlíží, zdali jsou přástky ukončeny.
– Větrnice přivolává prý neštěstí, aby se mu předešlo, má někdo spálit před východem slunce trávu natrhanou z devíti mezí a vršky a z devíti keřů šípkových.
– Někde však věří, že bude po celý rok šťasten, když slyší Meluzinu na Štědrý večer plakati.

Její krása a půvab byl zvěčněn v mnoha povídkách, báchorkách a pohádkách. Samo jméno označuje ji jako „luznou“, tedy krásnou.

Název je složen z „me“ a „luzina“, kde „me“ znamená stupňování toho, co následuje, tedy něco jako „velmi luzná“ čili „překrásná“. S touto bohyní je nerozlučně spojena nejen krása, ale i ženský zpěv. Luzina pak, tající v sobě smysl slova luzná, ztotožňuje se s mytologickou představou Loza a Lošč, jež znamená bohyni měsíce i Větrnici.

S Meluzínou je spojen zpěv nerozlučně. Rusíni v Haliči rozeznávají tři druhy Rusálek, z nichž jedny se nazývají Rusalky- Meluziny. Obývající velké řeky a Černé moře, jsou nadmíru luzné a čarokrásně zpívají. Kdo slyšel je zpívati jedenkrát, teskní po nich navždy. Podání připisuje jim původ polobožský.

Rusové ji nazývají „Pjatnicí“ (bulharsky Pětka), což je obyčejným jménem pátku, posvátného dne bohyně Prije. Rovněž Pětka se ukazuje jako bílá paní a má vlastnosti Větrnic. Pjatnica je ochranitelkou sňatků a dívek, což shledáváme též u další Větrnice Dolji. Pjatnicí jsou posvěceny traviny, žně a Iny, neboť Větry mají nepopiratelný vliv na úrodu zemskou.

Na Malorusi vypravují, že Pjatnica chodila se smrtí. Bulharská Pětka vyznačuje se ještě tou dobrou vlastností, že ochraňuje krávy od moru dobytčího. Opět tedy jedna vlastnost, příznivá zemědělství.

Příbuzná Meluzíně je Medulina, Dolja, ale o nich zase vyprávíme na jiném místě.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více o zvycích, tradicích a mnohém dalším naleznete ZDE.