V jedné útulné stodole na statku farmáře Tomáše, přibylo mnoho radosti. Z vajíček vyklubaná žlutá, hebká housátka. První vykouklo malé housátko jménem Píp. Hned po něm se narodili jeho tři kamarádi – Kulda, Klouzka a Cváček. Všichni byli maličcí, huňatí a pořádně zvídaví.

„Píp píp!“ volalo housátko Píp a pelášilo po seně. Kulda se smál: „Počkej na nás, kam se ženeš?“ Klouzka se pokoušela běžet za nimi, ale trochu se jí klouzaly nožičky – odtud také dostala svoje jméno. A Cváček? Ten poskakoval, jako by měl v nožkách pružinky!

Stodola byla krásně teplá, protože farmář Tomáš věděl, že malá housátka nesmějí prochladnout. Měli tam podestýlku z měkkého sena, lampu, co svítila jako sluníčko, a vždycky misku s vodou a dobrou kaší.

Jednoho rána housátka slyšela, jak venku fouká vítr. „Brrr, to je ale zima,“ zamraštěně pištěl Píp. „Co kdybychom si udělali pelíšek ještě teplejší?“ navrhla Klouzka. A tak si všechna čtyři začala nosit seno do jednoho velkého klubíčka.

Když bylo hnízdečko hotové, schoulila se do něj všechna housátka. Kulda si povzdechl: „Tady je tak dobře. Mám vás moc rád.“ A Cváček dodal: „A díky farmáři Tomášovi je o nás krásně postaráno.“

A tak si čtyři kamarádi hráli, běhali a odpočívali ve své teplé stodole, dokud nevyrostli v silná housata. A i když už byli větší, nikdy nezapomněli na to, jak důležité je mít teplo, kamarády a plné bříško.