Josefovské lidové zvyky, tradice, pranostiky a počasí

Ve vesnickém prostředí byl den sv. Josefa považován za první jarní svátek. V tento den lidé odkládali zimní oděv a oblékali se do lehkého letního hedvábného oděvu. Byl to den, kdy se zamilované páry ujišťovaly svou věrností. Mládenci kupovali na svatojosefské pouti svému děvčeti medový perník na znamení lásky.

K oblíbeným zábavám těchto poutí patřila hra s vejci, ťukání a koulení z vršku. Hokynářky prodávaly z plných nůší červená nebo i malovaná vejce pro tuto zábavu. O popularitě světce svědčí četnost jména Josef, s čímž bylo spojeno hudební zastaveníčko Josefům k svátku. Pár muzikantů s harmonikou a houslemi, ale i celá kapela, vyhrávala Josefům ve vsi. Výrostci chodili po vsi a tloukli na pokličky, vyhrávali štandrle. Rozšířily se josefské zábavy.

Pověry:

Na Jesenicku a Hřebečsku vysévala svobodná děvčata ve svátek svatého Josefa osivo ječmene nebo jiného obilí do misky s hlínou a čekala, jak do Velikonoc vyroste. Když bylo na osení pěkně zelené a svěží, mohla se těšit na veselku, pokud vyrostlo nerovnoměrně nebo bylo slabé a nažloutlé, znamenalo to, že si ještě přinejmenším rok musí na svatební den počkat. A tak jako dnes, tak i tehdy se do vzrostlého osení kladla obarvená velikonoční vejce.

Zima se každý rok s námí loučí těžce a jakoby nerada. Na začátku února, kdy se začne sluníčko hezky usmívat se zdá, že se jaro již blíží, leč často přijde nový mráz a znovu se rozsype sníh. Pak přijde svatý Matěj, který má lámat zimu, přinášet skutečné jarní paprsky a rozpuštět led a sníh, ale často se nezhostí své úlohy příliš čestně, a tak velká část práce čeká na svatého Josefa a jeho sekyru: „Josefova širočina ničí poslední ledy.“

Od druhé poloviny března dochází ve střední Evropě velmi často k oteplení se slunečnými dny zásluhou vysokého tlaku vzduchu. Podle lidové meteorologie končí předjaří, dříve obvykle nazývané pozimek a začíná období tzv. mariánského jara, které může přetrvávat až do prvních dnů měsíce dubna. Pro toto období, do kterého spadá i počátek jara astronomického, je příznačné, že den je již delší nežli noc. V období mariánského jara u nás většinou končí oblevou i ty nejvleklejší zimy.

Jeho součástí je josefské jaro (josefské oteplení), které se vyskytuje v období mezi 17. a 23. březnem a průměrná denní teplota se již pohybuje kolem 7 stupňů. Patronem této části je svatý Josef, který by měl definitivně skoncovat se zimou, protože do tohoto období spadá i první jarní den. Nejstarší krušnohorská pranostika z roku 1716 říká:

„Bránu jara otvírá Josef“

Tato pranostika předků vychází prý poměrně přesně. Sledovali počasí proto, aby věděli, zda ještě a kolik dříví mají pořídit, zda stále mají přikrmovat dobytek atd. Lidé v tento den podle počasí odhadovali, jak bohatá bude úroda.

Fenologické jaro:

Při klimatologických šetřeních se používá tzv. meteorologické jaro, které se počítá od 1. března do 31. května. Velmi významné je fenologické vymezování ročních období (předmětem zkoumání fenologie jsou obecně se opakující jevy ve vývoji živých organismů – roslin, živočichů a hub). Podle něho jaro začíná rašením angreštu a končí rozkvětem bezu černého. Pro časně fenologické jaro je charakteristický rozkvět břízy, dále květ třešně, višně, hrušně až všeobecné olistění břízy bradavičnaté. Jarními výroky pranostiky doslova hýří: „Jaro krásné, všem tvorům spásné. Zima je trýzeň, jaro je přízeň. Jaro je krásné, leč hladové. Když na jaře přiletí kukačka, mohou se zahodit zimní boty.“

Pranostiky:

Nenajde-li led Matějova pila, najde Josefova širočina. (širočina a pantok jsou velké sekery)

Svatý Josef přichází na led s pantokem.

Josefova širočina ničí poslední ledy.

Svatý Josef poskokem, přijde na led s pantokem.

Josefova širočina ničí poslední ledy.

Svatý Matěj (24.2.) ledy nechá, svatý Josef je pak seká.

Jak svatý Josef kývne hlavou, plují ledy dolů vodou.

Svatý Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodou.

Svatý Josef rovná vodu. (konec vysokých jarních stavů vody na našich tocích po tání sněhu, vorařská pranostika)

Josef s Marií (25.3.) zimu zaryjí.

Svatý Matěj (24.2.) řeže, svatý Josef seká a Matička Boží (25.3.) zatápí.