„Babi, co budeme dneska vařit?“ vyhrkl Honzík, sotva vešel do kuchyně. Za ním se hrnul i jeho mladší bratr Matěj, nadšený z dalšího kuchařského dobrodružství.

„Dneska si dáme kachnu,“ oznámila babička a vytáhla z lednice velkého opeřence. „Láska je krásná věc, ale věřte mi, s prázdným žaludkem dlouho nevydrží. Když se naučíte vařit, nikdy nebudete odkázaní na to, jestli vám někdo uvaří, nebo ne.“

Objednávka drůbeže Denně 8:00 až 19:00  775 663 538

Holky, jejich sestřenice, se jen ušklíbly. „Vaření je nuda,“ mávla rukou Terezka a s Aničkou odběhly ven s míčem. Kluky to ale nezajímalo – milovali chvíle s babičkou u plotny.

První lekce: Anatomie kachny

„Než začneme, musíme kachnu připravit,“ řekla babička a položila ji na prkénko. „Tady máme vnitřnosti – srdce, žaludek, játra. Víte, co dělá srdce?“

„Pumpuje krev!“ vykřikl Matěj a babička ho pochválila. „Správně. Když ho rozříznete, uvidíte srdeční komory.“ Honzík si vzal nůž a s opatrností, kterou mu babička vštěpovala od malička, srdce rozkrojil.

„A co játra?“ zajímal se.

„Játra jsou jako čistička těla. Podle jejich barvy poznáte, čím byla kachna krmená. Když jsou krásně červená a jednolitá, znamená to, že jedla přirozenou potravu.“

Matěj fascinovaně přejížděl prsty po hladké ploše jater. „To je hustý,“ vydechl.

Kouzlo domácího vývaru

„Teď uděláme vývar. Do hrnce dáme kachní krk, srdce i žaludek a zalijeme vodou,“ vysvětlila babička. Kluci sledovali, jak se voda začíná vařit a na hladině se tvoří „oka“. „To je tuk, dává vývaru chuť,“ ukázala babička.

„A budou knedlíčky?“ ptal se Honzík.

„Jasně! Uděláme je z jater. Nebo chcete játrové drobení?“

„Knedlíčky jsou lepší,“ rozhodl Matěj a pustil se do tvarování. Každý měl jinou velikost, ale babička je všechny pochválila. „Není důležité, aby byly stejné, hlavní je, že jsou dělané s láskou.“

„A co nudličky?“ napadlo Honzíka.

„Ty zvládneme taky,“ přikývla babička a připravila těsto. Kluci ho váleli a krájeli na tenké proužky, které pak usušili na utěrce.

Když byl vývar hotový, babička ho scedila a rozdělila na dvě poloviny – do jedné přidala játrové knedlíčky, do druhé domácí nudličky.

Pečení kachny: Trpělivost přináší odměnu

„Teď kachnu osolíme, okmínujeme a naplníme jablky,“ vedla babička kluky dalšími kroky. „Musíme ji péct pomalu, aby se krásně rozpadala na jazyku.“

Kachnu vložili do pekáče a dali do trouby předehřáté na 120 °C. Kluci sledovali, jak se z kachny pomalu uvolňuje tuk a jak kůže získává krásně zlatavou barvu.

„Musíme tuk odlít,“ řekla babička, když se v pekáči začalo tvořit tekuté zlato. „Ale nevyhazujeme ho! Přecedíme ho přes plátno a máme krásné sádlo. A víte, na co se hodí?“

„Na chleba?“ zkusil Honzík.

„Taky, ale hlavně na smažení řízků. Budou krásně křupavé a voňavé.“

Bramborové knedlíky – domácí klasika

„A k čemu patří pečená kachna?“ zeptala se babička s úsměvem.

„Ke knedlíkům!“ vykřikl Matěj.

„Přesně tak. Uděláme bramborové,“ přikývla babička. Kluci oloupali uvařené brambory, rozmačkali je, přidali mouku, vejce a sůl. Pak z těsta vytvořili válečky a nakrájeli na menší knedlíky.

„Nezapomeňte je obalit v hrubé mouce, aby se nerozvařily,“ poradila babička. Kluci je opatrně vkládali do vroucí vody a sledovali, jak vyplouvají na hladinu.

Hostina a životní moudro

Večer seděli všichni u stolu. Kachna se leskla zlatavou kůrčičkou, vývar voněl po bylinkách a knedlíčky plavaly v horké polévce jako malé obláčky. Na talířích se vedle masa s křupavou kůží vyjímaly bramborové knedlíky a voňavé zelí.

„Babi, bylo to super,“ usmál se Honzík a naložil si další porci.

„Tak vidíte, kluci. Až budete velcí, vaše holky možná vařit nebudou chtít. Ale vy si poradíte. A hlad vás nikdy nepřemůže.“

Matěj se rozesmál. „Tak to my jednou budeme nejlepší kuchaři!“

Babička pohladila kluky po vlasech. „Nejen kuchaři.

Budete muži, kteří se umí postarat. A to je ta nejdůležitější věc.“

Přejeme dobrou chuť