Živiny získávané potravou (mj. sacharidy, bílkoviny, tuky, vitaminy, minerály a voda) mají v těle celou řadu funkcí. Potrava tak zásobuje tělo životně důležitými látkami, které tělu dodávají energii a, v ideálním případě, nás pomáhají udržovat zdravé a fit.

Optimální strava dodává tělu všechny živiny v potřebném množství, a umožňuje tak udržovat vyrovnanou bilanci příjmu živin a vylučování produktů jejich metabolismu, který tělu kromě získáváni energie pomáhá i v regulaci nejrůznějších procesů.

Živiny a energie pro tělo
Živinami jsou zásobovány všechny tělesné struktury (např. svaly, orgány atd.). Dostatečný přísun živin do tkání je nutný, neboť živiny jsou spotřebovávány během nejrůznějších metabolických procesů, tedy procesů tvorby, odbourávání a přeměny látek. Pro průběh mnoha z těchto procesů a s nimi spojených funkcí (např. růst, udržování tělesné teploty, dýchání nebo pohyb) potřebuje tělo energii získávanou rozkladem některých živin (sacharidů, tuků, bílkovin). Látky, které si tělo nedokáže samo vyrobit, ale musí je přijímat s potravou (např. některé vitaminy, mastné kyseliny a aminokyseliny) jsou nazývány esenciální (nezbytné) složky potravy.

Poznámka: Pokud tělo dlouhodobě přijímá více energie, než potřebuje, tvoří se zásobní tuky a člověk přibírá na váze. Pokud naopak budete dlouhodobě přijímat méně energie, než kolik jí spotřebujete, budete hubnout. V obou případech může takovéto nevyvážené stravování dlouhodobě vést ke zdravotním problémům. Je také důležité, aby byl s potravou přijímán kromě energetických složek také dostatek vitaminů, minerálních látek a stopových prvků. Více se dočtete například v článku Zásady správné výživy.
Vnímání jídla, chuť a emoce
Jídlo a pití mají mnoho společného s vnímáním, smysly a emocemi. Chuť – kyselou, slanou, hořkou, sladkou nebo umami („masovou“) – vnímá člověk prostřednictvím chuťových pohárků na jazyku. Vědci také zkoumají, zda je možné za samostatnou šestou chuť považovat chuť tuku. Chuťové buňky na okraji chuťových pohárků jsou aktivovány tzv. senzorickými neurony, které přenášejí chuťové informace do mozku a vyvolávají tak chuťové vjemy. Kyselé, slané, sladké nebo umami jsou vnímány s různou citlivostí téměř ve všech oblastech jazyka, zatímco hořká chuť je vnímána především na bázi jazyka (tedy vzadu na jazyku).

Čich hraje při vnímání chuti také důležitou roli (každý z nás si jistě uvědomuje, jak mdlou chuť má jídlo, když máme rýmu). Sliznice nosu obsahuje asi deset milionů čichových buněk, které jsou nervy spojeny s čichovým centrem v mozku. Část nervových vláken spojuje čichové buňky také s limbickým systémem (část mozku zodpovědná za emoční reakce), díky čemuž mohou čichové vjemy vést k příjemným i nepříjemným emočním reakcím (např. ke změně výrazu obličeje nebo zlepšení nálady při spojení vůně s příjemnými zážitky, ale také k negativním pocitům, pokud nám jídlo nevoní).

K chuťovému zážitku přispívají i další smysly. Určitou roli hraje například i vzhled jídla a pití nebo hmatové buňky na jazyku, především na jazykových papilách, které jsou zodpovědné za vnímání doteku, teploty a bolesti (nitkovité papily).

Co formuje naše stravovací návyky?
Ať už si toho jsme nebo nejsme vědomi, zásadní roli v našem stravovacím chování hrají návyky, vzory a další vlivy.

Strava dospělých často odráží to, co se naučili jíst v dětství, ať už v rodinném prostředí nebo ve školkách, školách a mezi přáteli. Silně zafixované stravovací návyky (např. že je nutné dojíst všechno jídlo) je často obtížné změnit. Tyto návyky utvářejí naše stravovací chování a mohou se podílet na vzniku nadváhy nebo obezity. Na výběr a množství jídla mají vliv také různé psychologické aspekty, jako je neovladatelná chuť k jídlu, jídlo jako kompenzace stresových situací nebo jídlo z nudy.

Stravovací návyky souvisejí také se sociálním postavením a úrovní vzdělání. Chování, které vede k obezitě – u dospělých i u dětí – může být mimo jiné způsobené i pouhou nevědomostí. O to důležitější je z tohoto pohledu osvěta.