Vetchozrakost nastává v důsledku tělesných změn v průběhu lidského života. Jak člověk postupně stárne, čočka v oku ztrácí svou pružnost a zvolna „tuhne“. Postupem času se tak vytrácí schopnost čočky měnit svůj tvar, což je nezbytné pro zaostřování oka na krátkou či dlouhou vzdálenost. Oblast ostrého vidění se vzdaluje. Poznáme to například tehdy, když musíme držet časopis při čtení co nejdále od těla. Vetchozrakost postupuje pomalu a lze ji korigovat mj. pomocí brýlí na čtení.

Vetchozrakost – co to je?

Vetchozrakost postupuje pomalu. Člověk si prvních příznaků všimne až tehdy, když akomodační schopnost jeho oka (tzn. schopnost čočky zaostřovat na blízko) zeslábne natolik, že nemůže přečíst drobný text v „normální“ vzdálenosti od oka, a musí jej držet ve větší vzdálenosti, aby jej viděl ostře. Akomodační schopnost oka pak ve většině případů klesá na 3 dioptrie. U lidí s normálním viděním se tento jev většinou objeví okolo 45. roku věku, ačkoli ke změnám v oku dochází už mnohem dříve. U dalekozrakých lidí se objevují potíže o něco dříve, naopak u krátkozrakých jedinců se příznaky projeví většinou o něco později.

Pokud člověk nedokáže přečíst text ani ze vzdálenosti 35–40 cm od oka a z této vzdálenosti ani nevidí ostře, je vhodné zrak korigovat pomocí brýlí.

Přibližně od 60. roku života se vetchozrakost dále nezhoršuje, neboť už nedochází k téměř žádné akomodaci. Lidé s vetchozrakostí, kteří měli předtím normální zrak, potřebují v takových případech většinou brýle na čtení s více než +2,5 dioptriemi. Kdo je navíc postižen ametropií (jedna z refrakčních vad oka), potřebuje multifokální, případně bifokální brýle.

Diagnóza vetchozrakosti

Oční lékař odebere anamnézu, přičemž základními indiciemi jsou problémy s viděním na krátkou vzdálenost a udaný věk. Lékař zároveň obvykle provede vyšetření obou očí.

Lékař prohlédne pomocí různých testů a měřicích přístrojů různé struktury oka (například sítnici, sklivec, rohovku apod.) a stanoví, zda jsou přítomny věkově podmíněné změny, ametropie a s tím spojené vady zraku. Kromě vyšetření sklivce, předního segmentu oka (pomocí štěrbinové lampy) i očního pozadí (pomocí oftalmoskopie) provede lékař kontrolu reakce zornice a pohybu očí.

Lékař dále ověří zrakovou ostrost; k měření refrakční schopnosti oka se používá přístroj zvaný refraktometr.

Zrak se měří s brýlemi i bez brýlí; lékař přitom používá tabulku určenou k měření zrakové ostrosti nebo speciální projektor.

Lékař může změřit i nitrooční tlak (pomocí tonometru) a případně provést i další vyšetření oka.

Lékař může rozpoznat refrakční vady či organické příčiny, které se podílejí na zhoršení zraku, a tím vyloučit jiné oční vady.

Korekce vetchozrakosti

Ke korekci vetchozrakosti zpravidla slouží brýle na čtení. Do jisté míry lze používat i kontaktní čočky – zvláště pak u lidí, kteří již dříve trpěli krátkozrakostí a korigovali ji pomocích kontaktních čoček. V takových případech jsou využívány tzv. bifokální kontaktní čočky, popř. multifokální kontaktní čočky. Někdy – ne však příliš často – přichází v úvahu laserové ošetření oka, tzv. refrakční chirurgie (zejm. při slabé formě vetchozrakosti). O nezbytnosti provedení zákroku a jeho samotném uskutečnění však rozhoduje oční lékař, a to v závislosti na individuálních předpokladech každého pacienta a po konzultaci se samotným pacientem. Oční lékař podá pacientům rovněž informace o výhodách i rizicích daného zákroku.

Na koho se mohu obrátit?

Vetchozrakost diagnostikuje oční lékař (neboli oftalmolog či odborný lékař v oboru oční lékařství), který pacientovi nabídne pomoc a vysvětlí další postup. Kromě toho má možnost vyšetřit oko na případné další ametropické projevy a s nimi spojené oční vady. Stejně tak může provést korekci vetchozrakosti, případně učinit další kroky k její léčbě. Je vhodné absolvovat pravidelné kontrolní, resp. preventivní prohlídky.

Na diagnostice a léčbě se mohou podílet i optometristé, kteří vyrobí a upraví optické pomůcky a poučí pacienta, jak má s těmito pomůckami manipulovat. Optometristé však neprovádějí oftalmologické vyšetření.

zdroj: NZIP