Památník Lidice bude veřejnosti v letošním roce připomínat 125. výročí od narození výjimečného člověka, jehož jméno se nesmazatelně zapsalo do historie obce Lidice.

Barnett Stross se narodil 25. prosince 1899 v polském městě Pabianice do židovské rodiny, jejíž původní jméno bylo Strasberg. Otec Samuel byl známý jako Mordechaj Menachem Strasberg, matka Cecilie byla dcerou místního rabína. Barnett, rodinou oslovovaný Bob, měl jedenáct sourozenců. Když mu byly tři roky, rodina se přestěhovala do Leedsu ve Velké Británii.

V roce 1922 se Barnett oženil v Marion Meade s Olive. Usadili se ve Stoke-on-Trent, kde začal pracovat jako lékař a po dobu patnácti let působil i jako městský radní. Praneteř Penny Jerome si na manžele a jejich domov uchovala silné vzpomínky:

„Olive byla velmi nápadná žena – vysoká, štíhlá, s tmavými vlasy na mikádo v typicky módním stylu, kterým byl krátký střih s rovnou ofinou. Kouřila, a také hodně pila, ale byla velmi dobrá společnice! Bob se stal lékařem a přestěhoval se do Stoke-on-Trent (nedaleko Birminghamu), začal se velmi zajímat o politiku, a nakonec byl zvolen za socialisty členem britského parlamentu. Moji rodiče nebyli tak levicoví, jako byl Bob, a když on a Olive navštívili Leeds, často s rodinnými příslušníky intenzivně diskutoval. Diskuse to byly velmi živé, zábavné, ale také plné různých argumentů v politických otázkách. To jediné, co mohu říct, je, že když byla moje matka mladá dívka, příležitostně Boba a Olive navštěvovala. Žili ve velkém, starém domě bez elektrického osvětlení, svítili pouze plynem a svíčkami! Když byla u nich na návštěvě moje tchýně, byla vyděšená, když stoupala po tmavých, strašidelných schodech do ložnice – což naprosto chápu! Když jsem při několika málo příležitostech navštívila jeho byt v Londýně, byl také takový ponurý. Všude byl orientální koberec (na podlaze i na stěnách) a přiznávám, že to působilo skoro strašidelně. Přesto jsem to milovala, za ním chodit!“

Na setkání s manželi Strossovými rovněž s úsměvnou historkou vzpomínal rodinný přítel Ian Macialwain:

„Moje první vzpomínky na Boba Strosse jsou z návštěvy u tety Gwen (kterou si on později vzal), kde byl se svou první ženou Olive. Myslím, že to bylo v roce 1959. Pamatuji si, jak měli oba dva velký zájem naučit nás různé jazykolamy – např. „Peter piper picked a peck of pickled pepper“ a několik dalších, které byly pro mě zcela nové. Gwen a Olive byly velmi odlišné. Gwen byla vážná, ale měla dobrý smysl pro humor a byla velmi milá. Olive byla bohém a umělkyně. Moje matka znala Boba z dovolené, kdy s ním putovala po Pyrenejích, ještě před válkou.“

V roce 1963, dva roky po smrti Olive, se Stross podruhé oženil. Za ženu si vzal svou sekretářku a zároveň rodinnou přítelkyni Gwendoline Chesters, s níž poté obýval londýnský byt. Aileen Hyman si uchovala v paměti historku, jak Stross žádal svou druhou manželku o ruku:

„Gwen byla přesný opak Olive. Byla velmi seriózní a ušlechtilá a velmi něžná k Bobovi, pečovala o něj, když měl již chatrné zdraví. Slyšela jsem od své matky, jak Bob popisoval, když se ucházel o Gwen. Naplánoval si, že to učiní v kavárně a koupil nějaké květiny. Kavárna byla ale velmi přeplněná, a když chtěl Gwen požádat o ruku, u stolu s nimi seděla ještě jedna starší dáma. Bob se jí zeptal, jestli by si nemohla přesednout, ale ona odmítla. Tak se rozhodl pokračovat s nabídkou sňatku. Starší dáma stále poslouchala, a pak řekla: „To je hezké“!

Obě Strossova manželství byla bezdětná, o to raději trávil čas ve společnosti dětí ostatních členů rodiny, které vedl k umění, literatuře a politice. Praneteř Penny Jerome na něj takto vzpomínala:

„Já jsem v něm měla přátelského, hodného a laskavého muže, který byl ochotný trávit hodiny povídáním se mnou. Nebral mě jako mladou hloupou dívku, ale vždy se mnou hovořil, jako bych byla dospělá.“ Vzpomínala také, jak se u všech členů rodiny snažil nejrůznějšími způsoby vzbudit zájem o umění. „Když jsme se s manželem brali, Bob nám daroval malý obraz od umělce, který se jmenoval Michael Ayrton – od té doby nakupujeme mnoho obrázků od něj a dalších umělců. Nyní na zdi nemáme ani kousek místa! Takže to je vina strýčka Boba!“

Silné pouto spojovalo Strosse i s neteří Sarah Curtis, která se vášnivě zajímala o politiku, literaturu a umění a on její zájmy podporoval:

„Jednou mě vzal na diskuse v rámci poslanecké sněmovny a jedny prázdniny do Temple Newsam Museum v blízkosti Leedsu. Mluvil se mnou hodně o theosofii a dal mi Faberovu knihu Moderní poezie.“ Uchovanou měla i další památku na strýčka Boba: „Přesto, že v rodině byl znám spíše jako nevelkorysý, daroval nám krásné stříbrné viktoriánské stojánky na vejce. Jinak ale byla Bobova velkorysost obrovská, jak asi víte, zejména pro město a oblast, kterou reprezentoval. Například v muzeu ve Stoke on Trent nebo na Keele University mají mnoho obrazů a soch, které získal právě Bob do sbírky.“

Rodinný život Sira Barnetta Strosse přibližuje i výstava, kterou jsme u příležitosti 125. výročí jeho narození instalovali ve Výstavní síni In Memoriam. Vstupné je zdarma a navštívit ji můžete v rámci otevírací doby Památníku Lidice!