O třech předpostních nedělích. Předpostí je vymezeno třemi nedělemi, latinsky nazývanými podle zaokrouhleného počtu dní do Velikonoc – Septuagesima (70, ve skutečnosti 63 dní), Sexagesima (60, ve skutečnosti 56) a Quinquagesima (50, ve skutečnosti 49).

První z nich je neděle Devítník, kterou vstupuje tradiční liturgický kalendář do vrcholného období církevního roku, do velikonočního cyklu. Její české jméno je odvozeno od skutečnosti, že je první z 9 neděl, které probíhají v období příprav na oslavu nejvyšší, a to na slavnost Zmrtvýchvstání Páně nebo také lidově Boží hod velikonoční.

Neděle Devítník, latinsky se nazývá Septuagesima (sedmdesátý den), která je 63 dnů před Božím hodem velikonočním a další dvě neděle jsou podevítníkové. Vzhledem k pohyblivému datu Velikonoc může připadnout nejdříve na 18. leden a nejpozději na 22. únor. V předpostním období až do popeleční středy se nedrží půst. Další dvě předpostní neděle jsou:

První neděle po Devítníku – Sexagesima (šedesátý den)

Druhá neděle po Devítníku – Quinquagesina – Masopustní neděle Po této neděli následuje Popeleční středa a šest neděl postních. Začíná postní období, je 46 dnů do Velikonoc.

Tyto názvy tří nedělí převzaté z řeckého východu vycházejí z počítání v desítkách (zaokrouhlování směrem nahoru, ve skutečnosti se jedná o 63. 56. a 49. den.) Pak už Popeleční středou po masopustním úterý začne čtyřicet postních dní neboli Quadragesima. Tak se nazývá liturgické období až do páté neděle postní, Smrtné. Poslední dva týdny před Velikonocemi nesou název Tempus Passionis neboli doba utrpení.

V neděli Devítník začínala volba čekatelů na křest. Ačkoliv tedy od neděle devítník až do popeleční středy není půst, přeci jen církev koná za těchto dnů služby Boží dle starého způsobu jako v postě. Užívá tedy při službách Božích obleku barvy fialové, neříká Gloria ani Alleluja a veškeré modlitby a čtení v tento čas projevují ducha kajícnosti.období:

Podle A. Adama (Liturgický rok, Vyšehrad 1997, s. 96) se předpostí v západní tradici objevuje zhruba v průběhu 6. století (po definitivním etablování quadragesimy – 40-tidenního postu), důvodů prý mohlo být několik. Zaprvé tu byla praxe byzantské církve, kde půst trval 8 týdnů. I v západní církvi někteří křesťané, zvláště řeholníci a klerus, zachovávali dobrovolně půst již před povinným počátkem na Popeleční středu. Je možné, že vnějším popudem pro tyto dobrovolné kajícnické iniciativy bylo drancování Říma Góty a Langobardy. Motivem pro vyzdvižení tří předpostních nedělí mohly být i stacionární bohoslužby, které se v Římě tou dobou konaly v chrámech římských městských patronů sv. Petra, sv. Pavla a sv. Vavřince. Přestože církev v tomto období nenařizovala žádný povinný půst, liturgie již byla přizpůsobena jeho kajícímu charakteru (fialová barva, vypuštění oslavných zpěvů Gloria, Alleluia a Te Deum).

V římskokatolické církvi bylo předpostí (viděné jako redundantní „příprava na přípravu“, t.j. na postní období) zrušeno mešním řádem Pavla VI. z r. 1969. V anglikánské církvi tuto praxi následovali r. 1976. Anglikáni však zachovali dělení neslavnostní části církevního roku na dobu po Zjevení Páně (do které spadá i někdejší předpostí) a dobu po Svatém Duchu. Této praxe následuje i Revised Common Lectionary. Jiné církve předpostní dobu dosud drží.

Ottův slovník naučný o Devítníku:

Devítník či neděle devítník, latinsky septuagesima. Na svátky velikonoční připravovali se katoličtí křesťané od nejstarších dob předhodím, kteréž nyní nazývá se postním časem. Toto předhodí jest původu apoštolského a trvalo v některých krajinách 40, v jiných 50, 60 až 70 dní. Odtud vzešly latinské názvy neděl: Septuagesima, Sexagesima, Quinquagesima, Quadragesima. V našem jazyku nazývá se neděle Septuagesima devítník, to jest devátá neděle před Velikonocemi a dvě následující neděle nazývají se první a druhá po devítníku, načež následuje popeleční středa a šest neděl postních. Devítníkem rozumí se též devítidenní pobožnost (latinsky novena), která ke cti Panny Marie nebo některého světce se koná za účelem vyžádání sobě zvláštních milostí od Boha.