Svátek Uvedení Páně do chrámu se lidově nazývá Hromnice. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození, po šestinedělí do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu.

Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40, po narození děvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Byla-li chudá, stačila pouze dvě holoubata a kněz za ní vykonal smírčí obřady. Potom opět nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámuPři návštěvě chrámu došlo k setkání se starcem Simeonem a prorokyní Annou. Simeon prorockým výrokem označil přinesené dítě za světlo k osvícení pohanů a slávu izraelského lidu. Simeon také pronesl slova o světle, které později zopakoval sám Pán Ježíš: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Odtud pak pochází tradice světit na tento den svíce jako symbol nového světa.

Ježíšovo světlo má pro nás prvořadý význam a světlo svíce symbolizuje také Ježíše ve slavnostním průvodu, konaném církví o tomto svátku. Svěcení svící a jejich používání jako hromniček nám připomíná, že Pán je s námi. A proto se zapalovaly i kolem umírajících.

Legenda o počátku svátku:

První zmínka o tomto svátku je v písemných pramenech kolem roku 400. Jeruzalémská poutnice Egerie píše, že ve Svatém městě se čtyřicátý den po Epifanii (14. únor) konalo u chrámu Vzkříšení velké procesí. Při něm se věřícím četly a objasňovaly události Lukášova evangelia, popisující očišťování Panny Marie, obětování Ježíše a setkání se Simeonem a Annou. Vše pak bylo ukončeno mší svatou.

K tomu, jak byl tento svátek přijat do západní liturgie v Římě, je několik možných cest a také legend. Jedna z legend nás přivádí do poloviny 5. století. Za panování císaře Marciána (Východořímská říše, vláda 450-457) zbožná a bohatá vdova Icelia vybídla křesťany, kteří žili v Jeruzalémském biskupství v Západořímské říši (?), aby všichni projevili svou víru průvodem se svícemi, neboť Kristus je světlem, jenž bude zjeveno pohanům. Toto procesí mělo nahrazovat pohanský zvyk konat každý pátý rok počátkem února ve městech kající průvody se zapálenými pochodněmi.

Další legenda o tomto svátku je z Říma, z poloviny 5. století. Na 40. den po Narození Páně byl uspořádán světelný průvod. Takto byla věřícím připomenuta biblická událost v jeruzalémském chrámu, a především Simeonův výrok o Kristu jako světle. Církevní svěcení svící je doloženo asi od 10. století. Dnešní název Uvedení Páně do chrámu byl zaveden při reformě kalendáře v roce 1969. Do reformy končilo vánoční období a teprve v tento den se odnášely betlémy z kostelů a ze světnic.

Tento svátek pravděpodobně nahradil pohanský svátek boha hromu Peruna. Lidový název Hromnice souvisí spíše s pověrou, že požehnané svíce měly magickou moc ochránit před bouří. Odtud též název hromničky.

Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale věrně kráčeli po tvých cestách.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.