Nutrie z pohledu myslivce – Zvířata, která si zaslouží respekt i obezřetnost. Dnešní téma. Kladenským listům se podařilo získat, díky stálé spolupracovnici, uznávané Elišce Marii Nedvědové, unikátní fotografie bílých nutrií.

Jako myslivec trávím hodně času v přírodě, a mezi četnými zvířaty, která mám možnost pozorovat, se v posledních letech čím dál častěji objevují nutrie.

Tato vodní zvířata nejsou původními obyvateli našich krajů, ale stala se jejich trvalou součástí – a to s veškerými výhodami i problémy, které to přináší.

Kdo a co jsou nutrie?

Nutrie říční (Myocastor coypus) pochází původně z Jižní Ameriky. K nám byly dovezeny za účelem chovu na kožešiny. Postupně se ale mnohé jedince podařilo (ať už záměrně nebo náhodou) vypustit do volné přírody. Dnes je lze běžně potkat podél řek, rybníků a potoků – hlavně v nížinách, ale i ve městech, kde nacházejí dostatek potravy a klid k životu.

Jedná se o hlodavce, který dorůstá až do velikosti malého psa (s délkou těla kolem 50–60 cm). Typickým poznávacím znakem jsou jejich oranžově zbarvené hlodáky, hustá srst a široký ocas připomínající spíše krysí než bobří. Jsou to převážně býložravci – živí se trávou, rákosem, kořínky, vodními rostlinami, ale nepohrdnou ani zbytky z domácnosti, které jim lidé často hází.

Velmi vzácně můžeme potkat i nutrii, která je jinak zbarvená. Například tyto na foto (od pana fotografa Jaroslava Kadlece) se nedávno vyskytly v jednom městě na Vysočině. Jedná se s největší pravděpodobností o leucismus (genetická odchylka, kdy zvíře ztrácí pigment)  nejde o albinismus. Jedinci nemají červené očí a zachovávají si některé znaky rodičů, jako například tmavé uši a tak dál..

Jaký je jejich život?
Nutrie žijí v koloniích a obývají norové systémy vyhrabané do břehů. Tím mohou způsobovat značné škody – podmáčení, narušení hrází nebo břehových porostů. Vzhledem k tomu, že nemají v naší přírodě přirozeného predátora (s výjimkou lišky či větší dravé zvěře), jejich populace může rychle růst.

Jsou to zvířata mírumilovná, ale jako každý divoký tvor mohou být i nevyzpytatelná, hlavně pokud se cítí ohrožena nebo chrání mláďata.

Měli bychom je krmit?
Tady je na místě opatrnost. Nutrie se často stávají atrakcí ve městech a parcích. Lidé je krmí pečivem, ovocem a zeleninou, což podporuje jejich zvyky pohybovat se v blízkosti lidí. To sice umožňuje krásné pozorování, ale zároveň narušuje jejich přirozené chování a podporuje růst populace. Navíc – pečivo není vhodná potrava pro vodní zvířata. Způsobuje jim zdravotní potíže a přispívá ke znečišťování vody.

Jako myslivec nedoporučuji krmení volně žijících nutrií.

Pokud už se rozhodnete nakrmit například kachny divoké, labutě atd. na řece či rybníku, volte raději čerstvou zeleninu (mrkev, salát, petrželovou nať) v malém množství. Můžete i hrášek (ale čerstvý nebo mražený hlavně nesolený ). Rozhodně nepodáváme pečivo, shnilé a plesnivé zbytky či slané, mastné a kořeněné potraviny. Neházíme do vody, ale na břeh těsně k vodě.

Nutrie z pohledu myslivce

Čím nutrie škodí?

Narušování břehů: Nutrie si vyhrabávají nory do břehů řek, rybníků a kanálů, čímž oslabují hráze, způsobují erozi a podmáčení.
Likvidace vegetace: Konzumují velké množství vodních i pobřežních rostlin, což může vést k úbytku původních druhů rostlin a k narušení biotopů pro jiné živočichy.
Šíření nemocí: Nutrie mohou být přenašečem některých zoonóz (nemocí přenosných na člověka), například leptospirózy.
Konkurence původním druhům: Jejich počet může přerůst do míry, kdy vytlačují jiné, původní druhy, například vodní ptáky nebo obojživelníky.
Z mysliveckého hlediska jsou nutrie tzv. invazní nepůvodní druh. To znamená, že představují riziko pro naši přírodu – vytlačují jiné druhy, ničí břehy, poškozují vegetaci. Proto je jejich počet často potřeba regulovat. Není to ale o bezhlavém odstřelu – jde o to udržet rovnováhu v přírodě, která by se jinak mohla výrazně narušit.

Zároveň ale cítím určitou sympatii k těmto zvířatům. Jsou to zajímaví tvorové, velmi přizpůsobiví, s vlastní hierarchií, chováním a sociálním životem. Je fascinující je pozorovat, jak se pohybují po břehu, jak se starají o mláďata nebo jak komunikují mezi sebou.

Závěrem
Nutrie nejsou našimi nepřáteli. Jsou to součásti současné přírody, a i když s sebou nesou určité problémy, nezaslouží si nenávist ani bezhlavé krmení. Měli bychom je respektovat jako každé jiné živé tvory – s pochopením, ale i se zodpovědností. Jako myslivec si přeji, aby lidé viděli přírodu jako celek, který potřebuje rovnováhu – a my bychom mu měli pomoci ji udržet, ne ji narušovat.

Vaše Eliška Marie Nedvědová