Dagmar Stříbrná - Zimní host: Setkání paní Dagmar se Šoupálkem dlouhoprstým

Les voněl mrazem a klidem. Sníh, čerstvě napadaný, tiše praskal pod váhou stromů. Paní Dagmar, milovnice přírody a místní znalkyně ptactva, se vydala na svou obvyklou zimní procházku. V ruce nesla zápisník a dalekohled, připravená zachytit každou drobnost, kterou jí lesní království nabídne.

Na pokraji lesa narazila na starý buk, jehož kůra byla popraskaná a hluboké rýhy jako by vyprávěly příběhy minulosti. Když se přikrčila, aby prozkoumala detaily, koutkem oka zachytila něco zvláštního. Myslela si, že je to jen kousek kůry odpadlý ze stromu, ale najednou se to pohnulo – bleskově, šup, šup, šup – a zastavilo.

Byl to šoupálek dlouhoprstý. Jeho drobné tělo splývalo s kmenem tak dokonale, že na něj člověk snadno přehlédl. Jeho hnědé peří, poseté světlými skvrnkami, bylo jako stvořené pro maskování mezi popraskanou kůrou. Ale to, co paní Dagmar okamžitě zaujalo, byla jeho rychlost. Šoupálek spirálovitě šplhal po kmeni, jako kdyby mu někdo vyměnil nožky za pružiny.

„Neuvěřitelné,“ zašeptala Dagmar, když sledovala jeho hbité pohyby. Byl jako malý stříbrný šíp, který se mihotal po kmeni. Sotva dokázala udržet dalekohled na místě, když skákal z jedné praskliny do druhé, hledaje drobné brouky a larvy. Během chvíle stihl oběhnout celý kmen, a když už to vypadalo, že jeho rychlost nemůže být větší, nečekaně roztáhl křídla a přeletěl na sousední smrk.

Dagmar se pokusila vytáhnout zápisník, aby si zapsala to, co vidí, ale sotva zapsala první slovo, šoupálek byl už dávno jinde. Zastavil se na okamžik, naklonil hlavičku, jako by si ji prohlížel, a pak zase zmizel v závanu pohybu.

Dagmar se nakonec jen usmála a odložila zápisník. Bylo jí jasné, že takový zázrak si člověk musí spíš zapamatovat než zapisovat. Stála tam ještě chvíli a sledovala, jak malý mistr rychlosti mizí mezi stromy.

Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris)

Šoupálek dlouhoprstý je drobný ptáček velikosti přibližně 12 cm, vážící kolem 8-10 gramů. Jeho peří je nenápadné, převážně hnědé s bílým bříškem, což mu poskytuje dokonalé maskování na kůře stromů. Tento pták je známý svou neuvěřitelnou rychlostí a obratností – dokáže za jediný den prozkoumat stovky metrů stromové kůry. Jeho dlouhé zakřivené zobáček je perfektně přizpůsobený k vytahování hmyzu a larev z prasklin.

Zajímavostí je jeho neobvyklý způsob pohybu – šoupálek vždy šplhá spirálovitě nahoru po kmeni, nikdy ne dolů. Když dokončí svůj průzkum jednoho stromu, přeletí na další a pokračuje v pátrání. Zimu přežívá díky vysokému metabolismu, který mu umožňuje rychle přeměňovat potravu na energii, a nocuje často ve skupinách, aby se zahřál.

Dagmar tak toho dne zažila výjimečný okamžik – setkání s lesním akrobatem, jehož rychlost a obratnost by mohla závidět i veverka.

Kdo je dalším spolupracovníkem Kladenských listů Dagmar Stříbrná?

K fotografování se dostala už v předškolním věku, kdy dostala svůj první aparát od tatínka. Už od začátku se ukázal její talent, který zaměřila primárně na makro fotografie. Postupně se dokázala vypracovat na dnes uznávanou odbornici ptačí říše a dokáže originálním a dokonalým způsobem, zachytit prchavé vteřiny z tohoto světa. Dnes už odrostlejší, po desítkách let, fotografka, duší neustále mladá, neváhá pro dokonalou fotografii, bez ohledu na počasí, trávit hodiny, bez hnutí, ve svých zamaskovaných úkrytech, i pro jedinou fotku. Kladenským listům je ctí, že mohou využívat její fotografie a seznámit s nimi své čtenáře.