Slaměný je považován za jednu z variant medvědímasky a bývá mnohde hlavní postavou průvodu. Je to také jedna z nejsložitějších maškar, která se vyrábí z dlouhých stébel ručně sekaného obilí. Sláma byla pro naše předky symbolem života a plodnosti a slaměný měl během ostatků důležité poslání, požehnat ženám, které chtěli přivézt na svět další potomky. Jiná pověra tvrdila, že si každá hospodyňka musí ze slaměného utrhnout aspoň jedno stéblo slámy, aby se jí dobře pásly husy. V průvodu obvykle vybíral výslužku, a proto nosil košík nebo pytel. Pohřebenář (hřebenář) se mu v některých regionech říkalo proto, že jídlo, které maškary dostávaly od hospodyň, napichoval na rožeň. V druhé ruce třímal karabáč nebo bič a vykřikoval: „Pohřebeň, staré baby na hřebeň!“

K utužení zdraví a plodnosti žen sloužila slaměným tzv. „ježovka“, krátká tyčka s ježčí kůží obalená v látce. Tento falický symbol strkají ženám pod sukně na znamení kopulace. Za slaměné se převlíkají výhradně ženáči.

Ustrojení: Paže a nohy slaměného jsou obaleny v hrachovině, tělo má oděné do slaměné suknice, na hlavě vysokou slaměnou čepici se střapcem. Někdy může být čepice nahrazena slaměným košíkem, spadajícím maškaře až na ramena a zakrývajícím tak celou její hlavu, na vrcholu zakončeným třemi a více copy. Přes rameno volský roh. Na nohách černé polovysoké boty a krátké bílé ponožky. V ruce nosí pletené slaměné důtky s provázkovým práskacím zakončením. Obličej má nalíčen černou barvou. Slaměný chodil sám nebo ve společnosti jiných masek, zejména kominíků.

Etnografka Milada Fohlerová o masce Pohřebenáře:

Tato maska je již téměř vymizelá, také se jí říkalo pohřebeň, nebo hřebenář. Představoval ji muž omotaný slámou nebo hrachovinou se slaměným kloboukem na hlavě a v ruce dřevěným ohřeblem (rožněm), na nějž napichoval koblihy a slaninu, a také pokřikoval na ženské: Staré baby na hřebeň, mladé ženy na rožeň! V některých oblastech pohřebenář obsluhoval mlýn, který mele ze starých bab mladice, v jiných po něm házejí staré hrnce od sádla. V těchto rituálech se odráží další úloha pohřebenáře, tentokrát coby síly, která s sebou odnáší vše staré a zkažené co ještě zbývá ze starého roku a připravuje nás tak na příchod jara. Na Valašsku se zprávy o výskytu této tajemné postavy dochovaly z obcí Valašskokloboucka, konkrétně z Lačnova, Nedašovy Lhoty a Nedašova, kde se vyskytoval ještě v polovině minulého století. Obchůzka nedašovského „pohřebenáře“ se koncentrovala do dvou dnů: v masopustní pondělíobcházel vesnicí a lidé za ním házeli a rozbíjeli staré nádobí, které se v době nadcházejícího velkého půstu vyměňovalo za nové. Druhý den už „pohřebeň“ chodil pro obdaruňky (koledu), které nejčastěji tvořily koblihy, jako nejtypičtějšímasopustní pečivo, dále slanina, vejce či obilí.

Dodnes je maska slaměného medvěda k vidění v obci Lužná.