Lucky byly po Barborkách další bytosti, které chodívaly strašit dům od domu. Chodívaly 12. prosince za soumraku a byly zahaleny v bílé barvě čistoty, nevinnosti, ale také smrti. Postavy těchto démonických žen, které zosobňovaly duchy ženských prapředků mají se svatou Lucií společné především jméno. V každém kraji vypadají Lucky trochu jinak, nejčastěji chodily zahaleny v plachetce a ojediněle hlavně na Táborsku s maskou a s velkým zobákem, kterým bylo možno i klapat. Zobák symbolizuje očištění či odseknutí člověka od všeho starého, zlého, temného a nežádoucího. Někdy, ale ke strašení dobře postačil jen pomoučený obličej. Lucky mlčely, někde i syčely a všechno předváděly jen pantomimou, o to víc se jich děti a dospělí báli.

Ve staveních kontrolovaly, jestli se nepřede len nebo nedere peří, protože na den Lucie platil přísný zákaz předení a draní. Když některou hospodyni při této práci přistihly, peří rozfoukaly a kužel s přízí si odnesly. Lucky také zjišťovaly, jak je domácnost uklizená anebo samy také napodobovaly různé domácí práce, ometaly, bílily stěny, drhly podlahy, nebo rozdělávaly oheň. Mimo vařechu nosívaly maskované bytosti i husí křídlo, kterým z usedlosti vymetaly všechny nečistoty a nemoci. Tento úklid, tak jako bílý šat či zobáky symbolizovaly očistu od všeho starého a nepotřebného.

Úmysly Lucek nebyly vždy tak čisté jak jejich bílé šaty, nosily totiž veliké nože a hrozily dětem, které se na štědrý den nepostí, že jim rozpářou bříška a naplní kroupami. Ale naopak ty děti, které se uměly hezky pomodlit, obdarovávaly. Někde však s nimi chodily i další masky: poustevník, kominík, řezník, cikánská rodina.

Místy bývaly ženy během obchůzky počastovány přípitkem a v mnoha domácnostech bylo pro ně přichystáno pohoštění. Obchůzka se často odehrávala podle následujícího scénáře: Během zpěvu první části písně lucky zahájily činnost (úklid domu a holení mužů), následoval přípitek, případně malé pohoštění. Zazněla druhá část písně, na rozloučenou, pak se hospodáři poděkovalo za pohostinnost.

Přípitek utvrzoval vztah mezi domácím a hostem. Odmítnutí bylo společensky nepřípustné, mohlo to být považováno za porušení pravidla, tudíž jistou odcizenost. Stejně jako je slušností nabízené zkonzumovat, opak znamená daru si nevážit. Přípitek také symbolizoval požehnání do nového roku. Lucky si s hostiteli připíjely na zdraví a opětné shledání. Tam, kde se zdržely u prostřené tabule, bývalo veselo. Vyprávěly se veselé příhody, vtip střídal vtip, celé posezení se neslo v žertovné a veselé náladě.

Na Hané chodila večer před sv. Lucií po domech veselá či spíše dovádivá dívka, která měla v ruce vařečku a tenčím koncem bodala po zádech každého, kdo se k ní přiblížil, nebo ho naopak plácala silnějším plochým koncem. Zaměřila se na dospělé, děti nechala být bez povšimnutí. Někdy místo dívky chodíval chlapec, přestrojený za hrbatou ženskou, na tváři měl škrabošku a jinak se choval stejně jako děvče.

Jinde na Moravě zase Lucie nosila nádobu se sazemi a peroutku. Ometala nejen stěny stavení, ale černými sazemi barvila tváře dětí i dospělých. Byla místa, kde obchůzka Lucie připomínala divadelní představení. Však tam také Lucie nechodila sama, ale v doprovodu mladého prince, krále, anděla i kata, důležitých postav z legendy o smrti světice.