Kyselé zelí nechybělo v žádné domácnosti našich předků a jeho moci využívali obzvlášť v zimě. Již Magdalena Dobromila Rettigová o zelí s trochou nadsázky prohlásila: Bůh věděl, že jsme dobří, a tak nám na zem seslal zelí. A mnohé to jistě spasil.

Strava v lidovém prostředí nesloužila pouze jako prostředek k zahnání hladu, ale byla chápána jako Boží dar, a tak se s ní i zacházelo. Ve věřících rodinách předcházela jídlu modlitba a poděkování.

Houby, brambory, zelí – to byly a stále jsou základní kameny hlavně šumavské kuchyně. Ta je jednoduchá a úsporná a ovlivnila kuchyni nejen v sousedních Čechách, ale i v Rakousku a Německu. Naši předkové sice nedokázali pojmenovat v zelí všechny v něm obsažené prospěšné látky, ale na zelí si pochutnávali pravidelně – ostatně koncem zimy v chalupě už často nic moc jiného k jídlu nebývalo a soudky nebo keramické nádoby plné nakrouhané kysané zeleniny představovaly hotový poklad.

Šumavské hospodyně uměly využít zelí hned několikrát. Už při kvašení z něj odebíraly lahodnou šťávu, lák, z níž se vařila polévka. Ta se pila i chladná při horečce, svařená pak zklidňovala kašel. Studené kvašené zelí se také dávalo do obkladů při bolení hlavy. Šťáva z kysaného zelí působila i jako projímadlo a pomáhala tak předcházet zácpě.

Valašské přísloví říká:
„Zemáky a zelé, živobytí celé“.

Zelí se většinou sklízelo z polí až jako poslední, až když už bylo cítit že budou mrazy. Nejčastěji to bylo před císařskýma hodama, které bývaly v neděli po sv. Havlovi (16.10.) Posbíralo se a dovezlo na mlat, tam se nechalo ovadnout, pak se zelí očistilo, nakrájelo na poloviny, větší hlávky na čtvrtky. Okrajní listy se dávaly do bečky pro dobytek, shnilé se vyhazovaly, nakonec se v rozkráté hlávce čtyřikrát napříky nakrojil „hlúbek“, aby při strouhání nezůstal celý. Nakrájené zelí odnášeli ogaři v koši do kuchyně a začalo strouhání.
V časopisu Český lid z roku 1892 se píše:
Zrána a na večer bývá střapačka, kyselica neboli zelňačka (kyselá polévka, ze zelnice vařená), do níž se nadrobí buď chléb nebo se pojídají uvařené zemňáky. Na kyselicu pobízejí matičky své děti: „Jezte, jezte, budete červení, budú vám dobře uši držať!“ S kyselicí se též jedí vařené hrušky sušené. Kyselice je teplá, hrušky od večera studené. Zelí se nabírá na lžíci, jako by to byly lokše.

Pranostiky spojené se sklizní zelí:
– Na svatou Voršilu (21.10.) se má zelí klidit domů, jinak na ně Šimon a Judy nechá napadnout sníh.
– Ve Slezsku říkali: „Sklízí-li se zelé na sv. Havla (16.10) je hořké“. Proto se doporučovalo na sv. Havla zelé ani nerubať, ani nekruzať.

Recept od prababičky na kvašené zelí:
Babička mě učila: dávat jenom zelí, sůl a cibuli. Ostatní věci jako je kmín, kopr a další, ať už si každý přidá potom podle chuti. Kadečku pořádně vypaříme horkou vodou a vždycky mě babička upozorňovala, abych dbala při nakládání na čistotu. Na 15 kg zelí na půl kolečka nakrájíme 6 cibulí. Jednou půlkou cibule pořádně kadečku vytřeme, objedeme i rantl. Tu půlku cibule pak necháme na dně, uprostřed jako dárek pro toho, kdo se k ní probere. Dno pohodíme vrstvou cibule, dáme vrstvu zelí, malou hrstku soli a mačkáme a mačkáme, dokud zelí nepustí vodu. Pak přidáme trošku cibule, vrstvu zelí a opět mačkáme, dokud není ruka ve šťávě, kterou pak vybereme. A tak dál. Když je vše zpracováno, přikryjeme natlačené zelí bílým plátýnkem, utemujeme až k okrajům a zatěžkáme glazovanou šamotovou dlaždicí (někdo dává šutr). Do žlábku kadecky nalijeme vodu a zaklopíme. Ještě se nad kadeckou krátce pomodlíme, ať Bůh požehná našemu dílu, ať peníze a práce nepřijdou na zmar a zelí dává obživu a zdraví celé rodině po celou zimu. A pak už jen kontrolovat, aby ve žlábku kadecky nevyschla voda.

Kysané zelí se skladovalo ve velikém množství už ve sklepích starých Řeků a Římanů a v 16. století bylo tak velice oblíbené, že si vysloužilo název „všelék“
https://www.ceskezvyky.cz/zeli-lidove-zvyky-a-tradice/

. České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.STOLNÍ KALENDÁŘ NA ROK 2025
Kalendář pro všechny, kteří se rádi vrací do svého dětství nebo si chtějí připomenout lidové zvyky a tradice, které provázely životem naše předky. https://eshop.ceskezvyky.cz/
Stolní kalendář je doplněný pranostikami na každý den a motivy prvorepublikových pohlednic a autorských textů z jejich stránek www.ceskezvyky.cz. Kalendář byl vytištěný u největšího českého vydavatele kalendářů v ČR Helma365. Objednáním kalendáře získáte tři dárky zdarma: záložku, roční kalendářík a měsíční předplatné zdarma na jejich stránky (bez reklam).