Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky. Připomeňme si lidové pověry, povídačky a pověsti o nebožtících. kteří strašili naše předky.

Téma návratu nebožtíků ze záhrobí se stalo zdrojem nesčetných pohádek, pověstí a balad. Strach, napětí a dotek tajemného si vždy našel široký okruh posluchačů a čtenářů. Takových a podobných pověrečných látek se rádi ujali nejen národní básníci a spisovatelé, ale i potulní jarmareční pěvci, lidé světem jdoucí, jako krajánkové, vandrovníci, podomní obchodníci, kterým hospodář často ve svém stavení útulek přes noc poskytnul, když venku zuřila nepohoda. Pocestní se pak za takovou laskavost odměňovali vyprávěním různých tajemných a pověrečných příhod.

V lidových pověstech je častým motivem zjevování se mrtvého majitele panství, který se špatně choval ke svým poddaným. Tito krutí páni pak nemohli po smrti najít klid. Takové přízraky jezdili třeba v černém kočáře, strašili bez hlavy nebo museli na zemi napravovat své hříchy. Často se v písemných pramenech objevují zemřelí, kteří za života ukradli část půdy, a proto po smrti chodili s hraničním kamenem na zádech. Pokud někdo živý toto strašidlo spatřil, mohl jeho duši vysvobodit a očistit. Stačilo, aby mrtvému řekl, ať kámen vrátí na své původní místo.

Strašit živé však mohli také mrtví, kteří nebyli spokojeni se svým pohřbem, s rozdělením dědictví nebo na kterých byla spáchána nějaká křivda. Většinou pak vstávali z hrobů, aby danou situaci nějakým způsobem napravili. Tito nebožtíci se pak na svět vraceli jako bílá postava a neměli zpravidla v úmyslu někomu ublížit. Přichází se například usmířit nebo naposledy rozloučit s pozůstalými, pomoci s domácností a hospodářstvím či starostí o děti. Někdy však také předpovídali svým blízkým smrt. V písemných pramenech jsou také dochovány zmínky o přízracích požadujících do rakve jiné oblečení, stěžujících si na zimu, nebo prosících pozůstalé, aby nad jejich smrtí už přestali truchlit. Někteří mrtví chtěli ještě po smrti stihnout to, co za života nestihli – ať už se jednalo o nějakou práci v domácnosti, finanční transakci nebo třeba stavbu domu. Když to udělali, mohli teprve najít pokoj.

NĚKOLIK ZÁHROBNÍCH POVÍDAČEK:
– V Bitovanech zemřel sedlák, jehož statek sousedil se hřbitovem. Pozůstalou vdovu nemohli ničím upokojit. Ustavičně zírala zaslzeným okem ke hřbitovu, a plačíc a naříkajíc volala bolestně: „Vrať, ó vrať se ke mne zpět.“ Jednou, když podobně opět činila, otevřely se náhle dveře a zvěčnělý muž vstoupil do světnice. Bledý jeho obličej byl zasmušilý a takto bolně naříkal: „Ach, kdybys věděla, jak zlá je ta cesta zpáteční a jak hrozné útrapy mi svým rouhavým a pošetilým nářkem působíš, jistě bys ustala v marném volání mne na tento svět. Zanech tedy toho a raději se modli za spásu mojí duše.“
– Stará dohazovačka Vacková z Rosic dává hospodářům, kteří krátili čeládce dříve umluvenou mzdu, tento odstrašující příklad: Václav Sodomka sloužil v jednom statku v Rosicích devět let za čeledína. Tu se mu naskytla výhodnější služba v Horce. I dal hospodáři výpověď ze služby a žádal ho, aby mu vyplatil mzdu za celou tu dobu, co u něho sloužil. Hospodář mu hned peníze na stůl vysázel, ale za každý rok mu 1 zlatý strhl. Václav shrábl peníze, ale vyčítavě skrblíkovi domlouval: „Pantáto, jsem chuďas, a proto nebudu se s vámi advokátovat. Nechte si těch několik zlatých na světlo, až zemřete.“ Nedlouho na to, když Václav již novou službu nastoupil, bývalý jeho hospodář jda v noci v podnapilém stavu z Chrasti domů, utopil se v rozvodněném potoce. Zesnulý nemaje v hrobě pokoje, zjevoval se Václavovi každou noc. Václav si myslel, že je to jen sen, ale jednou si umínil, že nebude spát a vyčká, zda tentokrát se nebude zjevení zase opakovat. Udeřila dvanáctá a bdícímu čeledínovi se opět hospodář zjevil a takto ho oslovil: „Milý Václave, nemám pro těch devět zlatých, které jsem ti strhl, ve hrobě pokoje. Prosím tě, dojdi si k mé ženě, ať ti ty zadržené peníze vyplatí.“ — „Půjdu tam zítra ráno,“ na to Václav, „panímáma mi, ale neuvěří.“ — „I uvěří, budu tam s tebou,“ pravil zase hospodář a po těchto slovech zmizel. Čeledín, jak slíbil, šel ráno do Rosic a vyřídil vdově vzkaz zesnulého hospodáře. Když ta jeho slovům nechtěla uvěřit, vstoupil náhle sám zvěčněný do světnice a smutně se na ženu svou zadíval. Ta nyní všemu uvěřila a Václavovi na krejcar zadrženou částku vyplatila.
– Jednou se vsadil jakýsi srdnatý chasník v hospodě s jinými, že půjde o půlnoci na hřbitov a tam, že ve zvonici třikráte udeří na zvon. To se mu sice podařilo, ale právě když vycházel ze zvonice, vkročil mu do cesty duch, který měl na hlavě bílou čepičku. Smělý mladík ani toho se nezalekl, rychle sňal duchovi z hlavy čepičku a uháněl ze hřbitova. Když se přihnal s odcizenou čepičkou do hospody, vyprávěl příhodu čekajícím hostům. Přítomní se toho zděsili a čepičku nikdo nechtěl přijmout. Chasník si tedy čepičku sám ponechal a doma ji za okno pohodil. Od té doby, pak každou noc přicházel do stavení duch a žádal navrácení uzmuté věci. Tu ji však přijmout nechtěl, nýbrž si vymiňoval, že mu musí býti na hřbitov doručena. Chasník byl tedy přinucen jít v noci s čepičkou na hřbitov. Tu ji duch od něho přijal, ale smělý mladík zaplatil svůj nejapný žert životem, neboť ho duch na kusy roztrhal. Kdyby se někdo i nevědomky zmocnil nějakého předmětu, který nebožtíkovi náleží, neb i nepatrné částečky jeho těla, zle to s ním dopadne!
– Poslyšme, co se stalo jinému chasníkovi z Vlčnova. Účastnil se ještě s jinými druhy svatojirské pouti u Tří Bubnů. Tu mu mstivý čeledín vhodil potajnu do kapsy zub, který na hřbitově nalezl. Chasník si přinesl zub domů a v noci se mu začal zjevovat nebožtík, kterému zub patřil, a žádal navrácení odcizené věci. Zjevení se opakovalo několik nocí po sobě. Nebohý hoch ledva se vždy rána dočkal, a veta bylo po někdejší jeho veselosti. Když tak sklíčený a celý utrápený chodil a stěžoval si kde komu, co ho tíží a děsí, smiloval se nad ním nakonec sám nebožtík a vše chasníkovi zkroušeně vypověděl, co mu způsobil. Tu chasník, kterému se nebožtík zjevoval, s prvním soumrakem vsedl na koně a cválal k bubenskému kostelíku. Ke hřbitovní ohradě vedl koně pozpátku, vyňal osudný zub a přes hlavu ho přehodil na hřbitov a pak úprkem ujížděl ze smutného tohoto zákoutí. Pak měl již pokoj od příšerných nočních vidin.
– V Luži na podloubí měl řezník svůj krámek. Řezník šidil lidi tím, že jim dával malou váhu. Proto, když zemřel, nenašel v hrobě pokoje. Každé noci ubíral se ze hřbitova městem do svého krámku, tu pak sekal do špalku jako míval za živa v obyčeji. Okolní, jsouce tím ze svého klidu vyrušeni a ustrašeni, dlouho tu a tam ohlíželi se po pomoci. Konečně se tu objevil jakýsi stárek z blízkého mlýna, který se odhodlal k tomu, že strašidlo nadobro zažene. I vzal si kropenku se svěcenou vodou a posvěcenou křídu a šel s večerem na hřbitov. O jedenácté hodině se otevřel náhle hrob, zesnulý řezník z něho vyšel, ale dříve košili, kterou měl na těle, svlékl a na hrobě zanechal. Zatímco nebožtík dle svého obyčeje putoval ke svému krámku, zmocnil se statečný stárek košile a vyčkal řezníkova návratu. Když řezník vykonal svou obvyklou noční pouť a k hrobu svému se vrátil, zpozoroval ihned ztrátu a hnal se za milým stárkem. Ten se uchýlil do zvonice a lezl vzhůru ke zvonům. Mrtvý lezl za ním nahoru, že ho hned nedostihl, mohl děkovati jedině posvěcené křídě a svěcené vodě, kterou kol dokola stříkal. Když stárek vyšplhal až ke zvonu, zabušil prudce srdcem na zvon, v tu ránu nebožtík střemhlav padl k zemi, kde zůstal bez pohnutí ležet. Ráno byl do svého hrobu znovu pohřben a více již strašit nepřicházel.

.

 České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.STOLNÍ KALENDÁŘ NA ROK 2025
Kalendář pro všechny, kteří se rádi vrací do svého dětství nebo si chtějí připomenout lidové zvyky a tradice, které provázely životem naše předky. https://eshop.ceskezvyky.cz/
Stolní kalendář je doplněný pranostikami na každý den a motivy prvorepublikových pohlednic a autorských textů z jejich stránek www.ceskezvyky.cz. Kalendář byl vytištěný u největšího českého vydavatele kalendářů v ČR Helma365. Objednáním kalendáře získáte tři dárky zdarma: záložku, roční kalendářík a měsíční předplatné zdarma na jejich stránky (bez reklam).