V noci na neděli čeká většinu Evropanů kratší noc, čas se posune o hodinu dopředu. Přesně v 02:00 se ručičky hodin posunou o 60 minut na 03:00.

V následujících dnech tak budou lidé ráno opět vstávat do šera, ale večer bude díky změně déle světlo.

Letní čas potrvá do posledního říjnového víkendu, kdy se Česko i většina dalších evropských zemí vrátí ke středoevropskému času.

S letním časem se obyvatelé Čech a Moravy poprvé setkali již v dobách rakouskouherské monarchie, během první světové války, kdy bylo nutné šetřit. Na konci války se od letního času upustilo.

Znovu se zavedl během druhé světové války, přesně v dubnu roku 1940, odkdy platil nepřetržitě až do prvního říjnového víkendu roku 1942, kdy byl ukončen. Lidé tak byli nuceni posunout ručičky svých hodin opět o jednu hodinu zpátky. Podle letního času se obyvatelé českých zemí řídili také v letních měsících v období let 1943 až 1949. Potřetí a naposledy se o jeho zavedení rozhodlo v roce 1979. Od té doby se nepřetržitě střídá s časem „zimním“.

Přestože Češi ručičky svých hodin pravidelně dvakrát do roka posunují již více než třicet let, menší změnu střídání času přece jenom doznalo. V roce 1996 se totiž působení letního času prodloužilo z původních šesti měsíců na sedm. Posledních 28 let tak přechází čas z letního na zimní až poslední říjnovou neděli. Česká republika tímto krokem srovnala čas s ostatními státy Evropské unie.

V současnosti letní čas používá převážná většina evropských zemí, s výjimkou Alabamy pak také všechny státy, které jsou součástí federace Spojených států amerických. K jeho zavedení naopak nikdy nepřistoupily Island, Čína či Bělorusko. Svůj význam pak zcela postrádá v polárních oblastech či v zemích, které mají blíže k rovníku a kde se délka letního dne od zimního výrazně neliší.

Střídání času má spoustu kritiků, kteří argumentují v jeho neprospěch nejčastěji negativními zdravotními dopady na lidský organismus. Opírají se přitom o tvrzení některých lidí, kteří si v období po změně času stěžují na pokles výkonnosti, nespavost, únavu a špatnou náladu.

Svým odmítavým postojem ke střídání času se proslavil i dnes již zesnulý Stanislav Pecka, pekař z východočeských Sobětuch, který dvakrát usiloval o kandidaturu na post hlavy státu. Svůj požadavek na zrušení střídání času dokonce zapracoval do svého volebního programu. Na prezidenta republiky však nakonec nikdy nekandidoval. Na jeho dopisy, kterými oslovil předsedy několika politických stran a ve kterých svou kandidaturu nabízel, totiž nikdo nereagoval.

.Zdroj: Mediafax