Prezident republiky Miloš Zeman propůjčil vloni na podzim u příležitosti státního svátku 28. října strakonickému 251. protiletadlovému raketovému oddílu čestný název „generála Jaroslava Selnera“. Vojáci tak za svého patrona získali válečného hrdinu, kladenského rodáka, který za druhé světové války bojoval na Balkáně, v Africe u Tobruku a prošel západní i východní frontou.

Čestný název je zpravidla udělován při slavnostním aktu na pražském Vítkově, kdy je na bojový prapor vojenské jednotky připevněna stuha s názvem. Pietní akt se vloni na podzim neuskutečnil kvůli koronaviru. Strakonické vojáky to ovšem neodradilo od toho, aby vyhledali potomky generála Selnera a před časem tak společně uctili jeho památku.

„Je pro nás velkou ctí a závazkem nosit čestný název po tomto inspirativním vojáku a veliteli. Velice si vážíme možnosti zrealizovat tuto pietu, i přes přísná epidemiologická opatření,“ sdělil velitel 251. protiletadlového oddílu podplukovník Jaroslav Sekanina při setkání s vnukem Janem a snachou Hanou Selnerovou.

Osobnost Jaroslava Selnera nebyla vybrána náhodně. Stal se patronem oddílu, protože velel jednomu z praporů Československého lehkého protiletadlového pluku 200, který se proslavil protivzdušnou obranou severoafrického přístavu Tobruk. Strakonický útvar se hlásí k odkazu vojáků, kteří bojovali u této jednotky. Proto také celý název útvaru zní 25. protiletadlový raketový pluk „Tobrucký“.

Smrti unikl o vlásek

Ani generálu Selnerovi se po válce nevyhnuly perzekuce, kterými tehdejší režim ztrpčoval život vojákům, kteří za druhé světové války bojovali na západní frontě. Byl vyhozen z armády bez nároku na důchod, pracoval v dolech nebo jako posunovač na dráze. Když v 60. letech usiloval o rehabilitaci, jakýsi plukovník mu ukázal list papíru s výrokem Nejvyššího soudu z roku 1949. Podle něj měl být generál Selner odsouzen k trestu smrti. Na rozsudku bylo červeně tužkou připsáno „nesouhlasím“ a nečitelný podpis. Kdo byl tehdy jeho zachráncem, se Selner nikdy nedozvěděl.

Očistit jméno otce se dlouhá léta snažil i syn Jaroslav. Na svých rodičích si cenil zejména toho, jak si dokázali, navzdory těžké životní situaci, udržet hrdost a smysl pro čest. Na svého otce ovšem nevzpomínal jen jako na válečného hrdinu. „Byl to člověk, který měl rád život. Rozhodně to nebyl upjatý důstojník zaujatý jen kariérním postupem. Rád si dal sklenku něčeho dobrého a hezká děvčata mu také nebyla lhostejná,“ uvedl ve vzpomínkách syn Jaroslav.

Udělení čestného názvu 251. oddílu se Jaroslav Selner mladší bohužel nedožil. Zemřel půl roku předtím. „Generálporučík Jaroslav Selner je pro naše vojáky velkým příkladem. Nejen nasazením za druhé světové války, ale i díky svým pevným životním postojům navzdory perzekucím, kterých se mu v bývalém režimu dostávalo. Rádi bychom také navázali na snahu syna Jaroslava vrátit jeho jméno mezi nejvýznamnější velitele československé armády,“ doplnil vrchní praporčík oddílu František Hammerbauer.

Generálporučík Jaroslav Selner:

• Narodil se 5. května 1906 v Kladně
• Na počátku okupace působil v odbojové organizaci Obrana národa. Po jejím prozrazení opustil ilegálně vlast. Působil v Budapešti a později v Bělehradu, kde pracoval jako zpravodajský důstojník a podílel se na sabotážích proti Němcům.
• V červnu 1940 nastoupil službu u československé jednotky na Středním východě. Pod velením plukovníka Karla Klapálka se zúčastnil bojů o libyjský přístav Tobruk.
• V létě 1943 byl poslán do Londýna, kde nastoupil do zpravodajského oddělení dnes již legendárního šéfa československé tajné služby Františka Moravce.
• Sám později požádal o přeložení na východní frontu. Na podzim 1944 tak byl zařazen k 3. československé samostatné brigádě. V únoru 1945 se stal jejím velitelem. Vedl ji v těžkých bojích u Liptovského Mikuláše i v dalších bojích na Slovensku a Moravě.
• V 50. letech čelil Selner perzekucím tehdejšího režimu. Plné rehabilitace se dočkal v roce 1968. Zemřel 11. ledna 1973.
• V roce 1991 byl prezidentem Václavem Havlem jmenován in memoriam do hodnosti generálporučíka.
• Je nositelem řady státních vyznamenání. V roce 2019 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny 1. třídy.

Autor: Jana Samcová