Miluje sport a psy. Petra Cífková je už dvanáct let kondiční trenérkou mládeže SK Kladno. V klubu má na starost i ekonomickou část. Své sportovní úspěchy slavila v karate, kde vybojovala stříbrnou medaili na ME a bronzovou na MS. To z ní dělá jednu z nejúspěšnějších karatistek v historii České republiky.

Petro, máte za sebou velmi bohatou sportovní kariéru, i když se nejedná o fotbal. Můžete nám prosím popsat, ve kterém sportu jste slavila úspěchy?

V patnácti letech jsem začala s tréninkem karate. Hledala jsem sportovní aktivitu, kterou bych chtěla dělat pro to, abych se trochu hýbala. Nakonec z toho bylo patnáct let aktivní závodní kariéry jak v německé, tak v české státní reprezentaci.

Jak jste se dostala do německé reprezentace?

Vyrazila jsem studovat do německého Tübingenu díky výměnnému vysokoškolskému programu Erasmus. Začala jsem tam trénovat a brzy přišla nabídka do reprezentace. Za Německo jsem závodila v letech 2006-2011.

Co považujete za svůj sportovní vrchol?

Karate je specifické v tom, že to není jen sport. Jde o bojové umění, ve kterém si člověk může vytyčovat cíle postupně celý život. Budeme-li se ale bavit o té sportovní kariéře, byla jednoznačně vrcholem moje poslední závodní sezóna v roce 2014. Tehdy se konalo MS Karate JKA v Japonsku, které se pořádá jednou za tři roky. Už dopředu jsem si stanovila, že po této sezóně se závoděním skončím. Na ME jsem skončila druhá a v Japonsku na MS pak na třetím místě, což byl největší úspěch v historii českého JKA vůbec. Byla to skvělá tečka za kariérou. Víc by bylo už jen turnaj za tři roky vyhrát, ale to už jsem byla moc stará (usmívá se). Navíc tuto disciplínu v historii nevyhrál nikdo jiný než japonské závodnice.

Věnujete se karate i po skončení kariéry?

Ano, teď se můžu věnovat té stránce bojového umění. Tam mám ještě hodně co dohánět a nových cílů na zbytek aktivního života je pořád dost. Dobrý je, že karate se dá cvičit v každém věku. 

Jak jste se dostala k trénování fotbalistů v SK Kladno?

Na SK Kladno jsem se dostala náhodou. Základní škola, ve které jsem učila, pořádala fotbalový turnaj a já šla na SK domluvit pronájem umělé trávy. Tehdy byl šéftrenérem u mládeže Jan Suchopárek. Domluvili jsme se, že bych mohla zkusit nastoupit k mládeži SK Kladno jako trenér pro kondiční přípravu a hlavně se zaměřením na kompenzační aktivity. No a dnes už jsem v klubu dvanáct let.

V Kladně působíte tedy už dvanáct let. Jste spokojena s tím, jak jsou kluci dnes připraveni? Bylo to dříve lepší, nebo nyní?

Upřímně mám pocit, že se dříve víc makalo. Když to srovnám s obdobím, kdy jsem v Kladně začínala, tak mi přijde, že takové to tréninkové nasazení a morálka byly lepší. Nebyla ta doba taková “ufňukaná”. Co do připravenosti mi u některých kluků chybí komplexnost. Spoustě z nich úplně nedochází, že fotbal není jen o kopání do míče.

Co vše se skrývá pod slovem komplexnost?

Kluci musí pochopit, že fotbalové umění je složené z jednotlivých dílků. Jsou jimi základní pohybové dovednosti – síla, rychlost, koordinace a flexibilita. Dále fotbalová technika, taky trochu talent, se kterým se musí pracovat, a v neposlední řadě je důležitá psychika. Všechno dohromady pak tvoří toho sportovce – fotbalistu. My se v klubu snažíme nabídnout hráčům všechny tyto složky, ale odmakat si to musí hráči sami, to za ně nikdo neudělá. 

Kromě trénování máte na starosti i hospodaření klubu. Je pro Vás těžké tyto dvě různé činnosti skloubit?

Nevidím v tom žádný problém. Naopak to vnímám jako určitou výhodu. S většinou trenérů a vedoucích se znám z tréninků, a proto když pak řešíme nějaké kancelářské věci, lze se snáze potkat nebo domluvit.

Jste spokojená s tím, jak se nyní klubu vede po finanční stránce?

Díky podpoře města a dalších sportovních organizací je situace dobrá. Všichni ve vedení se snaží o to, aby klub svým hráčům nabízel kvalitní zázemí pro trénink. Ať jde o materiální vybavení nebo o kvalitní trenéry, kteří na sobě stále pracují a vzdělávají se. Doufám, že na trénink kluci chodí rádi a jsou tu spokojeni.

Jak jste spokojená s fungováním klubu v době korona krize?

Pro všechny se jedná o novou situaci a snažíme se s tím vypořádat, jak nejlépe umíme. Děláme vše pro to, abychom kluky motivovali alespoň nějak se hýbat. Nejhorší na tom je, že nevíme, jak dlouho a v jakém rozsahu budou omezení trvat. To asi všechny dost ubíjí, což chápu. Od trenérů hráči dostávají natočená videa a výzvy jako inspiraci pro trénink, díky kterým se mohou udržovat v kondici. V obýváku se fotbal moc trénovat nedá a každý nemá k dispozici dvůr nebo zahradu. Snad už se situace bude příznivě vyvíjet a pomalu se vše začne vracet do normálu. 

Víme o Vás, že kromě sportu máte ještě jeden velký koníček, můžete nám ho více přiblížit?

Mým velkým koníčkem je lovecká kynologie. Baví mě připravovat psy na lovecké zkoušky a pak s nimi i v praxi pracovat. Je to pro mě takové odreagování od práce s lidmi a vlastně taky takový sport. Zatím mám vycvičené jen dva psy a pořád se učím a dělám chyby. Když všechno dobře dopadne, tak by v létě mohla přibýt další posila smečky, abych se moc nenudila (usmívá se).

Máte radu pro začínající fotbalisty?

Vždy je co zlepšovat, na čem pracovat a co se učit.

Autor: SK Kladno